Kontakt

Anotace: Budu rád za každou zpětnou vazbu - jedná se o můj pokus napsat něco většího v tomto stylu

 

 

 

“Zase ty meteofidy!”

Aipovi se v očích leskly fialové jiskřičky světélkujících komet.

“Aha! Jen…nepřijdou ti jasnější, než obvykle?”

S mírnou obavou v hlase tázal se směrem k temnému nebi Coulomb.

“Nepřijde mi. Nebo…možná trochu. Možná jde o nějaký optický fenomén. Nakonec, nejsou nám nikterak nebezpečné, no ne?”

Trochu křečovitě vrátil Aipos.

“Zpravodajci meteofidy hlásili, navíc je tahle polokoule odvrácená zdejší hvězdě a pro světelné jevy jsou tak příhodné podmínky.”

S jistotou v hlase rozsekl domněnky Zez, velitel tangenty 2.

 

Šli dál tou mrtvou, chladnou krajinou. Šedá drobenka sněhu a popela jim chroupala pod nohama a okolí se hemžilo sloupci gejzírů, plivajících horkou, sirnou vodu vstříc fialové obloze rozseklé purpurovým pásem. Planetu totiž obklopoval prstenec z koktejlu nejrůznějších exotických prvků.

Pestrobarevná scenérie všude kolem. Byl v tom jakýsi zuřivý klid.

“Kolik ti to ukazuje teď, coulombe?” 

Vyzvídal Tronos.

"12-45-0" 

Coulomb vyčetl tři čísla z displeje detektoru.

"...pořád nic, od posledního bodu nic." 

Trochu zpruzeně huhňal do mikroportu své bubliny.

"Měli bychom teď být někde mezi městy, myslím, že ještě nějakou chvíli to bude bída." 

Odtušil Aipos.

"Souhlasím, držme se naší trajektorie, brzy bychom měli být v bodě 2.1" Zavelel Zez.

Na chvíli se všichni odmlčeli, každý se soustředil na svou úlohu.

Alfou tangenty 2, prozkoumávající souřadnici F-3 je Zez, který už svou výškou vzbuzuje respekt, když z celých dvou metrů sleduje práci své skupiny.

Pak je tu Aipos, průzkumník. Rádi o něm říkají, že má oči všude, často i tam, kde by být ani nemusely. Aipos je středně vysoký chlapík, svalnaté postavy, tmavší pleti a stříbřitě bílých vlasů - pro svůj vzhled se mu říká Perla.

Coulomb, technik, na první pohled nepřipomíná intelektuála, je to asi nejdrsněji vypadající vědátor, jakého jste viděli. Coulomb je nižšího, mírně zavalitého vzrůstu, jeho tvář zdobí husté černé houští a hlavu má holou jak koleno - potetované koleno, jelikož na zátylku nosí symboliku ze starého písma, znázorňující cosi z jeho života.

Důležitým členem skupiny je analytický dron ANDRO-8, jenž skupině poskytuje důležité informace, především o složení atmosféry a půdy pod našima nohama. Tento výdobytek nejnovějších výzkumů dokáže rovněž syntetizovat základní prostředky pro přežití a jeho křemičito-titanové tělo pohání malý fúzní okruh.

A pak je tu Tronos, jehož poslání se dá popsat jako tlumočník a spojovatel s původními obyvateli planety. Tronos se zajímá o jejich historii, kulturu, jazyk a fascinuje jej všechno kolem téhle zapomenuté civilizace - jako zvířata používající nástroje.

Vlekli se se dál popelavými závějemi, neslyšně jeden za druhým tak, jak určují pokyny pro průzkum: Průzkumník, velitel, pak technik, jehož následuje dron a v závěsu tlumočník. Základní složení každé tangenty.

Zhruba 650 metrů před bodem 2.1 slabě zazněly Aipovy detektory. 

“Máš tam něco?”

“Měl jsem tu slabou aktivitu, ale teď zase nic” 

Odvětil Aipos Zezovi.

“Jdeme dál, třeba to zesílí.”

“Souhlasím, mně to ukazuje stále nulové hodnoty.” 

Vcelku silně houknul Coulomb.

“Bod 2.1 - 100 metrů před námi!” 

Ozvalo se z předu výpravy.

Najednou se senzory všech zvukově shodly na aktivitě - tentokrát silněji, než před chvílí Aipovi.

“Ano, slyším to.” 

Odpověděl Zez na nepoloženou Aipovu otázku. 

“Coulombe, kolik nám to ukazuje?” 

“8-32-1” 

Rozpačitě na něj Coulomb…

“Jedna? Potvrď prosím hodnoty 8-32-1.”

“Potvrzuji 8-32-1.”

Coulombův přístroj vykazoval hodnoty představující výšku nánosu na pevném podkladu, hustotu nánosu a poslední údaj vypovídal o množství živého materiálu na jeden milion neživých částic - tedy prostě říkal, že někde pod nimi cítí slabý signál života.

“Jdeme dál, může to být jen zkreslený údaj, koneckonců tolerance přístroje je kolik Coulombe?”

“Přesně je to +- 1,326…”

“Dobře, takže plus mínus jedna částice, jdeme dál!” 

Přerušil Coulomba rázně Zez a tangenta pokračovala k místu určení.

Po zbytek cesty senzory ani nehlesly, jen v okolí tu a tam zašuměl vítr plazící se přes sněžné duny.

Bod 2.1 se na první pohled nelišil od okolní pustiny a člověk by se ptal, co tu vlastně dělá. Jenže tenhle bod není náhodný, satelit zde zaznamenal jeden z několika potenciálně živých bodů na planetě. Tedy místo, kde se rychle mění teplo v hodnotách, jaké jsou blízké živým organismům.

“Coulombe, rozlož prosím robota, ostatní vyčkejte na další pokyny, děkuji za pozornost.” 

Suše konstatoval Zez.

ANDRO-8 měl, ostatně jako všechny androidy jeho typu, vzhled a postavu malého dítěte, nicméně Zdání klame - tenhle drobek nesl většinu důležitého vybavení o váze blížící se dvěma stům kilogramů. Navíc uměl vytvořit obyvatelnou bublinu o poloměru kolem sta metrů (záleží na složení atmosféry a proudění v aktuálním místě).

Rozložený přístroj teď měl podobu jakési rozkročené trojnožky.

“Připravte se, nastavuji bublinu, spuštění za 3…2…1!” 

Jejich těly náhle projel záblesk energie a čerstvý sníh všude kolem se rozlétl a usadil v přesně ohraničené kružnici se středem v androidu.

“Zvláštní, přes poloměr šedesáti metrů se nedostanem, musíme si vystačit s tímhle.” 

S lehkou obavou v hlase vyřkl své myšlenky Coulomb.

“Dobře, to by nám mělo stačit, Aipe, nastav prosím svou bublinu na testovací úroveň.”

Aipos pozvedl ruku s tyrkysovým displejem na předloktí a pomalým pohybem druhé ruky táhl po jeho povrchu zprava doleva. Aipova bublina začala viditelně slábnout, ze sytě tyrkysové se stala slabě nazelenalou, načež nastala několikavteřinová odmlka zakončená Aipovými slovy:

“Potvrzuji údaje senzorů, okolní vzduch přijatelný.”

Bubliny všech začaly pomalu slábnout a po delší době zase slyšeli svoje hlasy nezkreslené přenosem zvuku.

“Takže začneme, nejprve společně k hornímu pólu a projdeme si obvod bubliny. Pak se vrhneme na naše úkoly” 

Zez vykročil rázně jako by náhodným směrem.

Povrch v bublině byl v podstatě jedna velká rovina, vítr vlivem pole všude kolem ustal a mlha zalehla prašný povrch. Tu a tam ležel střípek roztaveného kovu, nebo horniny. Vesměs sloučeniny železa, zlata, uhlíku a křemíku.

Došli k namodralé stěně - horní okraj bubliny. Přístroje mlčí.

“Jaké máme hodnoty?”

“10-30-0” pohotově na to Coulomb 

“Hodnoty od středu jen slabě fluktuují, nula přetrvává.”

“Výborně, takže jdeme po směru.”

A tangenta pokračovala v průzkumu bodu 2.1.