první pětiletka na literu

Anotace: letí to letí

No. Ač jsem ukecanej dost, nebo spíš upsanej, ukecanej zas tolik nejsem... Zkrátka je dost těžký si na něco vzpomenout a hlavně se mi vybavujou vzpomínky celkově a ne jen na liter. Jsem ještě toho názoru, že minulost byla jen jedna, jenomže její interpretace je pokaždý jiná, a je taková přerývaná a přeoraná- váš soukromej autobiograf se v ní vyzná mnohem líp než vy, neb jí žije. Nemůžu potkat sám sebe o pět let mladšího, abych si řek:

bože, ty seš vůl.
(Bože s malým písmenem.)

Anebo naopak, moje mladší verze by to řekla té starší, řekla by třeba:

panebože, co se to ze mě potom všem stalo? Proč na ten liter ještě vůbec lezeš?

Znáte to, občas si určitě povídáte sami se sebou, já to mám velice často jen to tak často nezapisuju, upřímně si myslím, že to ani nejde jedna ku jedný, okamžiky jsou prchavé a jedinečné, jsou vždycky jen dojmy, dojmy který jsou časem zapomenuty.
Stejně tak se z literu ztráceli lidi, jejichž díla mi byly sympatický, stejně tak bych řek, že mi byli sympatický jakožto lidi- problém je v tom, že to je všechno tak trochu "jako" a podobně jako v reálným světě- ne navždy. Já vim, je tu určitě i nová krev, ale vcelku úspěšně se mi ji daří ignorovat, alespoň co se týče toho, že by vstupovala do oblíbenejch autorů. Tím nemyslím, že by psali hůř než ti starší, původní- jsou prostě jen jinde, nebo spíš já jsem jinde.

Vyjadřovat se k literu jako celku není jednoduchý, rozhodně se radši vyjadřuju k celýmu lidstvu, globálním problémům lidstva a "otázkám, které sužovaly lidstvo od počátku věků". Tak tedy: je to užitečná platforma. Řek bych, že historicky nemá obdoby, i když by v jistém smyslu bylo užitečnější navštěvovat nějaký klub, je to víc face to face, tak je pravda, že internet zase má tu výhodu "jednou si to třeba někdo přečte"- je to zkrátka jiná forma komunikace, nehledě k tomu, že elektronicky se v tom dá lépe hledat upravovat- komentovat. To, co je taky nezvyklé je to, že je vše zamražené v čase: slova v běžné komunikaci, přijdou a odejdou, tesat je do kamene by bylo náročné. Technika pokročila, teď to tak náročné není. Trošku přemýšlím, jestli se rodí nová komunita na literu- myslím, že pokud jo, tak nebude nijak velká. Že tu zkrátka vznikají partnerství, přátelství na rovnocené úrovni, nebo na úrovni již zmíněných oblíbených autorů, nebo dokonce kritiků a jejich autorů. (ano, je to trochu rejpanec). Dřív jsem si myslel, že je každej s každým kamarád.Je to takovej zápis snový krajiny.
Za ty roky tu bylo i dost špíny, špíny, kterou jsem dřív neviděl, buď kvůli naivitě, nebo jí bylo míň a nebo (to může bejt taky pádnej důvod), jsem tu nebyl tak často a hlavně mě nebavilo ji hledat (je to takovej příklon k bulváru ode mě, teď). Nicméně člověk příliš nehledá to, co si myslí, že není. Jsem přesvědčenej, že špína byla je a bude- nevím jestli je ideální ji zametat pod koberec, protože časem se tam prostě nevejde. (kouzlo nepochopitelnejch metafor).

Abych neřešil jiný- tak u sebe vidím takový částečný ochladnutí, ale ještě spíš rozdvojení na: tohle je do šuplíku (jednou za to jistě dostanu peníze a cenu od prezidenta republiky- ať to bude kdo chce). A na psaní sem. Řek bych, že mezi těma dvouma stylama je dost velkej rozdíl, promítaj se tam dost jiný stránky osobnosti. Skoro bych řek, že by u mě lidi mohli pozorovat vlastnost, kterou nejčastěji uváděj na svejch profilech (na lidech), že jí nesnášej. Falešnost.

Tak nevím jakej bude plán na dalších pět let... Dospět konečně? (dusivý smích v pozadí). Napsat dalších dvacet úvah na téma filozofie? (vážně nakrčené čelo, upřený pohlede Jacquese Derridy na fotce ve wikipedii).
No, nevím co ještě napsat: ať vám to píše, a ať se to čtenářům líbí. :)

Byl bych rád, kdybych uměl napsat něco ve stylu poezie padesátých let na téma splnili jsme plán, ale jednoduše to neumím... Ani nevím, jestli jsem kdy takovou poezii čet.