Návštěvnost
Kristovy rány
Kristovy rány
Anotace: -
Občas lituju, že jsem si nenahrávala tvůj hlas.
Že jsem ti víc nekoukala do očí.
Že nebylo víc záminek, abych tě pohladila po ruce.
Že nebylo víc času. A vůbec všeho.
Někdy, když jdu kolem laviček, cítím na sobě tvoje oči.
Vím, že jsem už dávno překročila lhůtu, kdy je to v pořádku.
Ale když já nevím, co dál.
Pořád si připadám jako svetr. Stačí mi maličko, sebemenší zaškobrnutí, něco, co mi tě připomene a už se pářu. Klidně i několik hodin v kuse.
Pořád mi to všechno chybí. Tvoje remcání, že musíš do práce, půlnoční vaření, který jsem nikdy nepochopila, ale když ty jsi měl hlad, vyprávěnky...
Mám strach. Z toho všeho co...
V soutěžích mě pořád adorují, pořád si občas odskočím na poštu pro balíček.
Čím víc knížek a propisek vybaluju, tím je to horší.
Sem to nikdy nemělo dojít.
Nic z toho nechci.
Chci, aby ses vrátil. Abych to všechno před tebou i po tobě konečně někdy dokázala říct tak, jak to cítím. Snažím se o to pořád dokola, ale nikdy se mi to úplně nepodaří.
Na život bez tebe mě nikdo nepřipravil.
Vím, že si člověk zvykne na všechno. Taky jsem si na všechno nakonec zvykla.
Ale u tebe mi to prostě nejde.
Ne-jde.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
proč nahrávat, vše si stejně detailně pamatuješ...
na nic nás nikdo nepřipravil, jen my sami se musíme naučit být připraveni... a být vděčni za to, že jsme to prožili... :-)
30.06.2018 00:20:06 | zelená víla
...hlavně vděční.
Děkuju.
30.06.2018 00:34:25 | Elisa K.