Návštěvnost
Wherefore Art Thou
Wherefore Art Thou
Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=3lpcsfXx9CI
Občas se přistihnu, že to dělám pořád. Dívám se na hodiny a když uplyne stanovená doba, tak čekám. Už automaticky. A vždycky úplně zbytečně.
Často potkávám něco, co mi tě připomíná. Jako by mi někdo seděl na rameni a otáčel mi hlavu nebo mi šeptal do ucha. Abych si nemohla nevšimnout. Abych nezapomněla.
Připomíná ti ho to, viď? Viď?
Pamatuju si, jak jsem jednou večer před maturitou seděla v rohu vany a z kohoutku si na temeno pouštěla studenou vodu.
Vybavil se mi Der Vorleser, Předčítač, poslední film, který nám němčinářka pouštěla.
Když jsem čekala, až přijdeš z práce, často jsem to tak trošku dělala i proto, abych věděla, že se nikde netouláš a že jsi v bezpečí doma.
Tuláku. Mušketýre.
Přijde mi, že si nemám s kým povídat. O vážných věcech i o těch největších ptákovinách.
Anebo i mlčet.
I to mělo s tebou svojí cenu.
Bez tebe nemá cenu nic. Vůbec nic.
Vrátila jsem se ke čtení. Jednou z knih byla i Pod kůží, strana 308.
Nikomu na vás nezáleží tolik, abyste s ním byli skutečně v bezpečí.
Nikomu na vás nezáleží...
Dva roky. Dva roky mě to dusí. Dva roky se mi o tobě pořád čas od času zdá. Dva roky to není komu říct.
Dva roky.
Dva roky, Adame.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Eliško, skvělé.
16.09.2018 09:04:14 | Lůca
Adame tak nečum na svou evu jako tele na vrata***:-D*ST*
25.07.2018 12:12:53 | Frr
Taky ráda čtu...:-)
25.07.2018 11:23:21 | básněnka
Předčítač je krásný film k zamyšlení. Stránku 308 si najdu...děkuju za čtení.
25.07.2018 07:44:53 | Philogyny1