8/10
8/10
Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=xUPWSJPbGAw
Dům má příchutě. Patra, sklep, okna. I cesta samotná je protkaná minulými okamžiky.
Aninko, Aninko, kampak ses zatoulala. Babička stojí na verandě staré chaty a naoko hledá. Choulím se za krtčí hromádkou a nejsem vidět. Když já nevidím.
Tady je to jiné. Chuť domu trpkne na jazyku. Máma v zástěře. Na zádech se jí rozprostírá svět. Tyhle vzpomínky bolí. Plno výčitek na začátku, usmiřování a znovu, další kolo. A raz a dva. Pěkně do rytmu. Da capo al fine.
Nesu si vás v sobě, moje mrtvé duše. Jste mojí součástí. A dům to cítí. Je nepřátelský. Nepřijímá mě. Už od začátku. Jde po smutku, zamyká ho do zdí. Tlačí mě ven.
Poslouchám kdo kde s kým. Kolik má kdo dětí, kolik nových svateb. Dům se mi směje. Křiví ústa v pohrdání.
Je mi smutno. Hluboce a do morku kostí.
Za mámu.
Za Michala.
Za mě.
Aninko, Aninko, kampak ses zatoulala?
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk25.11.2018 22:14:19 Papagena
Domy mají spoustu příchutí, obzvlášt´ ty opuštěné, ráda se jimi procházím a vychutnávám tu zvláštní atmosféru.
Domov se buduje těžko, hlavně ten nový a dospělý, který si budujeme sami v sobě pro všechna naše budoucí já, která ta minulá ochrání, obejmou a utěší.
09.10.2018 19:53:54 bogen
...všichni jsme tak trochu zatoulaní...a osiřelí...vzpomněl jsem si na babičku, nosím ji v sobě jako hezkou vzpomínku...dík...;-)
