RETRO STŘÍPKY

RETRO STŘÍPKY

Anotace: @@@ To už ani není pravda…

Sbírka: Retro ze šuplíku I.

 

 

 

RETRO STŘÍPKY

 

 

 

Současní spisovatelé mají tak trochu smůlu, protože posmrtně jim stěží někdo vydá soukromou korespondenci, když se ta současná vede převážně elektronicky a je myslím poznamenaná i plytkostí a rychlostí dnešní doby, navíc si ji stěží asi někdo archivuje, aby mohla být jednou někým objevena a vydána. Nedávno se mi dostal do opatrování balíček s mými vlastními dopisy, které jsem psal již před spoustou let svému nejlepšímu kamarádovi, který hned po studiích vážně onemocněl. Když jsem si je po těch letech teď pročítal, dýchla na mě atmosféra tehdejší doby, na kterou jsem už skoro zapomněl, a těch pár tehdy zachycených postřehů, o které se s vámi nyní podělím, už bych si jinak ani sám vybavit nedokázal. A jelikož nejsem spisovatel a mou korespondenci už po mně nikdo schraňovat nebude, natož aby někomu stála za publikování, dovolím si pár útržků zavěsit sám ještě za svého života jako střípky v naději, že se jim třeba pousměje i někdo jiný než jen já sám.

 

 

Praha, 2.9.1980

 

…Jinak s tím noclehem pochopitelně počítám. Nejsem si však jist, zdali víš, kde bydlím. Mám pocit, že jsi ještě u mě nebyl. Adresu znáš, dům je rohový s O., ale vchod má z V. Bydlím v 1. patře, v mezipatře půjdeš po schodech doleva a v patře naopak doprava. Dveře jsou po pravé straně, ale vejdi radši až do těch druhých, první vedou na záchod.

(Pozn.: Můj první byt byla garsonka čtvrté kategorie ve starém žižkovském činžáku s kamínky na uhlí, litinovým umyvadlem s tekoucí jen studenou vodou na společné chodbě a záchodem tamtéž.)

 

 

Praha, 6.10.1981

 

…Ještě Ti ale musím popsat kouzelnou cestu od vás do Prahy. Nejdřív jsme si s K. mysleli, že si pohodlně lehneme v kupé a prospíme se až do Prahy, což byl ovšem kardinální omyl. Jeli jsme totiž z Ostravy cikánským expresem, ve kterém byla většina kupé pozamykaná, takže jsme nakonec vzali zavděk jedním náhodně otevřeným se dvěma cestujícími. „Radosti“ začaly chvíli poté, kdy cikán – otec zjistil, že byl okraden o 600,- Kč nějakým podvodníkem, který vystoupil v Ostravě. Celou cestu pak hlasitě bědoval a hořekoval, chvílemi nadával a chvílemi brečel a občas se na chodbě fackovali se synem. To ale bylo jenom takové kulturní zpestření až do Pardubic, kde oba vystoupili.

 

Ještě „veselejší“ ale bylo, když nás průvodčí označila za černé pasažéry, protože nám ve Frenštátě prodali jízdenky s pátečním datem. Odmítli jsme pochopitelně zaplatit nové, tak nám jízdenky zabavila a do Prahy jsme jenom čekali, jestli se neobjeví revizor. Naštěstí se neobjevil.

 

O tom, že jsme během zpáteční cesty prakticky ani nezamhouřili oko a v jakém stavu jsme ráno přijeli do Prahy, se už snad ani šířit nemusím. Jediným kladem bylo, že vlak přijel do Prahy na minutu přesně, což za svou několikaletou zkušenost cestujícího po našich dráhách nepamatuju.

 

 

 

Praha, 6.5.1982

 

…Nevím, jestli už o tom víš, ale chystáme se v létě s P. a K. do Francie na MBT. Takže i kolem toho už je spousta běhání, docela se těším a doufám, že to vyjde. I když je mi jasné, že to bude jedno velké dobrodružství s neznámým koncem. Ale člověk si nesmí už předem připouštět zbytečné starosti, jako např. kde budeme zdarma noclehovat, z čeho budeme bez peněz živi a podobné malichernosti.

 

(Pozn.: MBT byly mezinárodní studentské tábory, kam se jezdilo pracovat jen za nocleh a stravu a bylo možné si legálně vyměnit jen směšně mizivé kapesné. Byla to však prakticky jediná dostupná možnost, jak se dostat na západ. My ale chtěli poznávat, ne trčet uvázaní na jednom místě, proto jsme sice do Francie odjeli, ale na MBT jsme nedorazili a místo toho jsme cestovali starou dýchavičnou škodovkou po Provenci a Azurovém pobřeží s načerno propašovanými pár franky ukrytými v okenním sloupku auta a kufrem plným plechových kanystrů od ředidla naplněných benzinem, stanovali jsme, kde se dalo i nedalo, vařili si na lihovém vařiči polívky ze sáčku a na poli nakradené brambory atd. atd. Ty zážitky by vydaly snad na román. Tečkou za tímto neuvěřitelným několikatýdenním výletem pak byl můj následný výslech na StB, který se naštěstí týkal jen nějaké malichernosti, jež s naší cestou souvisela pouze okrajově, takže se to obešlo bez následků.)

 

 

 

Praha, 10.1.1983

 

…Silvestra jsme letos oslavili u K. doma. Měli jsme to domluvené u Z., ale protože mi vybouchla partnerka, tak jsme se dohodli, že tam nebudeme dělat křeny. Mě navíc bolela celý večer hlava, takže jsem vypil asi ½ l vína a snědl paní S. asi 5 různých prášků, které mi ale nezabraly. Po půlnoci jsme se přeci jen vydali na kolej, u Z. sedělo v ředitelně asi 15 černochů a on se nemohl dovolat do nemocnice, protože nějaký černoch spadl asi ze 4. patra a nevěděli, jak to s ním vypadá.

 

K. poté, co se prošel na čerstvém vzduchu, přestal mluvit, navíc ho sklíčila výše popsaná atmosféra na koleji, tak se omluvil a já jsem odešel asi za 2 minuty po něm. To už se ale po K. slehla zem, tak jsem to vzal pěšky domů, uložil jsem se do postele a tak jsem oslavil Silvestra. Částečně jsme si to vynahradili až druhý den U zlatého hada, ale celkově žádná sláva. Jeden vysoce pozitivní rys však tyto oslavy měly – že jsem díky zmíněným bolestem hlavy přestal kouřit a dnes už mi začíná druhý týden mého nekuřáctví. Drž mi palce, ať vytrvám.

 

 

Praha, 22.3.1983

 

Děkuju Ti za přání k svátku… Já jsem to letos ani moc neslavil. Původně jsme to chtěli zapít s K. v nějakém příjemném prostředí, ale pak jsem se nechal ve slabé chvilce pozvat k L. (po mariáši). K. se tam moc nechtělo, ale nakonec jsem ho od nich ani nedostal. Moc bych za to nedal, že kvůli Libě – jistě si na ni pamatuješ; nevím, jestli víš, že je rozvedená.

 

Já se plácám ze dne na den jaksi pořád stejně. Nemůžu říct, že bych byl nespokojený, šel jsem trošku do sebe, pořád ještě skoro nekouřím (až na malé výjimky), ale něco tomu schází…

 

 

To byl poslední dopis, který jsem J. napsal. Na apríla, tj. 1.4.1983, mi od jeho rodičů přišel telegram, že zemřel. Podlehl rakovině plic.

 

 

 

 

 

Praha, 28.11.2019

 

https://www.youtube.com/watch?v=5JNkZlixodE

 

 

 

 

 

Autor Amonasr, 28.11.2019
Přečteno 446x
Tipy 15
Poslední tipující: Iva Husárková, Pamína, Lighter, jenommarie, Frr, Akrij8, Krahujec, Marten, vlnka
ikonkaKomentáře (18)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Tak to byly hodně osvěživé vzpomínky, milý Amonasře. I mně se rázem vybavily různé (dnes již exotické) zážitky, naštěstí jsem o nich nikomu nepsala :-)

01.12.2019 20:32:39 | Pamína

Děkuji za zastavení, milá Pamíno :-) Při mé mizerné paměti mi bohužel zbývají jen ty sporé písemné prameny. Často si ale říkám, že zapomínání není zas tak špatná věc, jak by se mohlo na první pohled zdát :-))

02.12.2019 11:01:17 | Amonasr

I když střípky se smutným koncem. Pěkné , zážitky. Děkuji za možnost nahlédnout. Nebyla to snadná doba. :-)

29.11.2019 10:55:54 | jenommarie

Děkuji za nahlédnutí :-) Tehdejší doba byla prima v tom, že jsme byli mladí - ta dnešní je ale rozhodně příznivější, i přes všechny možné jiné zlořády, které ji také provázejí. Ale to už k lidské existenci zkrátka patří, ten věčný boj dobra a zla, přičemž někdy jsou od sebe i těžko rozpoznatelné... :-)

29.11.2019 13:57:23 | Amonasr

Ano každá doba má své, vzpomínám ráda na chození na zábavu s partou i jiné, tak to mladí takové je. Dnes jsem ráda, že moje dcery mají jiné možnosti než jsem měla já. Zlořádi a neřádi byli a budou v každé době. ;-)

29.11.2019 16:49:40 | jenommarie

;-)

30.11.2019 12:18:58 | Amonasr

Lettrismus je někdy velmi poutavý žánr literatury-v tomhle případě je přes vanutí času doličným příkladem bezděčné poutavosti díky své otevřené autentičností,jež nám poodhrnuje závěs horizontu něčí požehnaně naplno žité minulosti..
Amone, to byl skvělej nápad nám ty dopisy Tvého přítele dát k nahlédnutí*
:-) ST*

29.11.2019 10:39:14 | Frr

Díky, Jiří, za pěknou reflexi. Rád Tě po delší době zase vidím :-)

29.11.2019 13:46:47 | Amonasr

Moc zajímavý nahlídnutí do minula...s těmi dopisy to mělo kouzlo doby...;-)

28.11.2019 16:32:32 | Marten

Jsem rád, že Tě to zaujalo :-) Jj, e-mailů mám po různých schránkách hromady, že je ani nestačím mazat, natož abych se jimi někdy po letech s nostalgií probíral. Psaní dopisů mělo své kouzlo, i když člověk mého ražení se k jejich psaní jen tak nedonutil a skoro v každém jsem se omlouval za prodlevu. Útěchou mi ale mohlo být, že stejnou omluvou a všelijakými výmluvami začínaly i skoro všechny dopisy od mých tehdejších kamarádů a kamarádek, pokud jsme byli zrovna někde déle na distanc... ;-))

28.11.2019 17:11:53 | Amonasr

Já se přiznávám, že jsem moc dopisů za svůj život nenapsal, bohužel...na mě byly dopisy příliš dlouhé a náročné, já jsem rád stručný a výstižný...a aby to bylo dobové: místo dopisů jsem často chodil do telefonní budky venku na ulici, protože doma jsme telefon neměli a utrácel jsem hrstě mincí v dlouhých hovorech...;-)) to už si dnešní mladí se smartfounama taky neumí představit...byla jiná doba.

28.11.2019 17:21:44 | Marten

:-D No, abych pravdu řekl, já už si to dnes taky nedokážu představit, jak jsme to dokázali tenkrát bez smartfounů a internetu přežít... ;-))

28.11.2019 20:59:43 | Amonasr

Ale jinak jsme byli normální...a přesně tohle nám mladí nevěří...;-))

29.11.2019 13:25:39 | Marten

:-D))

29.11.2019 13:45:40 | Amonasr

Tak zas jedinou obranou je retro-humor...;-))

29.11.2019 17:11:21 | Marten

;-))

30.11.2019 12:19:19 | Amonasr

Moc pěkně jsi přiblížil ve střípcích vzpomínky na mladá léta i na kamaráda, se který tě dodnes pojí dávné zážitky a ožívá tak v Tvých vzpomínkách.

28.11.2019 13:45:43 | vlnka

Děkuji za čtení i empatický komentář :-)

28.11.2019 13:55:20 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí