Návštěvnost
Noc
Noc
Anotace: *
V ložnici domu klidně oddychovala spící žena. Světlé vlasy rozprostřeny na polštáři, paže spočívala na levém boku. Ticho…poklid…
Neslyšela, že se dveře prudce otevřely, do místnosti vkročil rázně muž a rozsvítil. Pár skoky byl u postele, sevřel ženino odkryté ucho, zakroutil s ním, zatahal.
Žena se s úlekem probudila. Užasle se v polospánku rozhlížela, srdce bušilo nahlas, do očí se nahrnuly bolestivé slzy.
„Koukej vstát a jít se podívat!“ zakřičel muž a za ucho vyvlekl ženu z postele. Klopýtala za ním, ohnutá v pase, ustrašená, bázlivá.
V koupelně ukázal na ramínko vodovodní baterie a zvýšeným hlasem vyčítal:
„ Vidíš ten flek? To jsi udělala ty! Neumíš to po sobě utřít? Proboha, vždyť jsi ženská! Já jsem chlap a vidím to, jak to, že ty ne???“
Žena se mlčky otočila, vyprostíc se z mužova stisku, vzala hadřík na prach a baterii vyleštila do vysokého lesku. Poté beze slova opustila koupelnu a šla si lehnout.
Muž přišel za chvíli, lehl si též.
Ženě potichu tekly slzy. Nenáviděla nespravedlnost. A tak se modlila.
Tiše a vroucně.
Odříkávala modlitbu kolem dokola. Bála se usnout…a tak vydržela, dokud budík neohlásil pátou hodinu ranní…
Komentáře (16)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk....čím déle v tomto se setrvává, tím více bezmocným se člověk stává. ...Je to jak utahující se smyčka a troufalost agresora se zvětšuje. ...a pro děti je zhoubné tomu přihlížet, tyhle vzorce chování si nesou s sebou dál do života. Tuším, že to není jen tak, zvláště když je člověk fin.závislý. Ale jediná cesta je odejít, zdrhnout, využít pomoci organizací, které v tomto pomáhají a poradí. Svěřit se,říci si o pomoc,dokud člověk není docela ztracen a nalomen. ....Ať se to podaří. ....Ji.
19.08.2020 14:55:22 | jitoush
Děkuji Jituško!
23.08.2020 06:48:20 | Anděl
Zatím je stále dost podobných případů, bohužel jsou i takové, které skončili tím nejhorším - smrtí.
;-)ST
29.07.2020 21:12:57 | Tomcat
Ano..vím. Člověk je jak v začarovaném kruhu a neví jak z něj ven...
18.08.2020 21:49:34 | Anděl
Bohužel je toho už moc za těmi zavřenými dveřmi našich domovů. Je dobré mít odvahu pustit světlo, pomocí rodiny, přátel ...tma světlo nepohltí. To NOC Anděla.
29.07.2020 17:56:40 | Vivien
Děkuji...bohužel není to tak jednoduché. Pokud se přidají deprese...je to úděsné...
18.08.2020 21:50:49 | Anděl
Ano. Sdílím. Otevřít dveře je cesta, jak z toho začarovaného kruhu. Rozhýbat, dokud čas. Překlenout se z úzkosti bolesti, "z defenzívy do ofenzívy", je velmi, velmi náročné, bez podpory blízkých a odborné pomoci. Tedy nezůstat v tom sám a "nezavírat". A i pro děti je šťastná maminka bezesporu lepší než utrápená. Nu, nelehký to, těžký koment...
19.08.2020 10:37:42 | Vivien
hm, dobře napsaný...ps: psychologové říkají, že je jenom jeden způsob, jak vycházet s takovými lidmi. Nestýkat se s nimi...
29.07.2020 15:57:39 | Marten
Za statečnoST..jí sem dát. A přesně jak píše Yry..jenže jsou ty cesty určitě moc těžké. Rozhodně přeji té ženě jen ať sebere odvahu a začne vnímat SEBE. Ten strach ať jí nedovolí už se podvolovat. Utéct pryč.. to už je hodně a do většího násilí to jistě nemá daleko. :-( Moc to bolí číst..ale znám případů dost. Násilí se děje oboustranně. Agresor..zkrátka své ego neudrží a roste.
29.07.2020 15:40:19 | jenommarie
Děkuji moc Maruško. Je to pravda. Cítit nenávist a nadřazenost...je to to nejhorší, co může být. Cítit, že ho někdo ovládá, mít strach co bude...sbírat odvahu..někdy to trvá spoustu let. Neskončí to..nikdy. Ten strach je tu stále...
18.08.2020 21:55:29 | Anděl
Andělko zlatá ;*(. Je mi ouzko i číst to.
18.08.2020 23:11:39 | jenommarie