úryvek z deníku

OpilyJohn Ostatní próza » Ze života

Děti venku, krysy v kanálech.

Chudáci lidi.

 

Do krámu smí pouze osm lidí. Fronta na ulici drží rozestupy, aby mohli projíždět auta. Od rychle se točících kol cáká špína. Nejvíc se vždycky zaprasí ten vprostřed obousměrné cesty.

Táhnu náruč beden s cymbidkama, lidi u vchodu neochotně uhýbají.

Důležitý moment - prodavačka mlčí!

 

V zákulisí dostanu od paní vedoucí peníze za cymbidka, chryzule, a další eustomoviny a běžím zpět.

Čas. Ta vzácná komodita, která mění rozložení figurek. Fronta postoupila. Postarší paní těsně u vchodu neví, že jsem nebyl započítán.

Jeden ven, jeden dovnitř. Do tepla. Pro Amarilísek, myslí si.

Důležitý moment:

"Paní! Paaanííííí! Jen osm lidí!!!"

Němá couvačka.

Chudáci lidi. Všichni zúčastnění.

 

Občas uklízím auto i během trasy. Vleču plnej kýbl několik desítek metrů ke kanálu, protože v centru, hned vedle květinky, se mi potůček už párkrát vymstil. ("Já to tady pak musím zametat.")

Myš.

Ty vole, ne, to je krysa! Myši jsou malý přece!

Asi jo. Normálně stála na dně kanálu a zírala na mě. V uvozovkách krásná.

"Krásná krysa."

Jako za starejch časů.

Přímo v lidským epicentru. Krysí hemžení.

Kýbl jsem raděj bez okolků převrátil vedle na chodník. Abych jí zbytečně nezmáčel kožíšek.

 

Před chvilkou přijdu z práce domů. Pořád ještě za tmy. Nejkratší den letoška byl včera a přeci jen se nám to už začíná pomalinku natahovat.

My jsme dřív, takhle zjara, chodili ven zlobit. Křičet, hrát na schovku a u toho křičet, házet petardy, zvonit na zvonky, klepat na byty a dávat za dveře zakarbovaný kypřící prášky v oválnejch kapslích z kindervajíček, měnit hokejový kartičky, lézt na střechy a hlavně furt něco pořvávat. Hádat se a prát.

V posledních letech čím dál větší klid, a když už bouře tak jen online.

A snad tomu chtěl dnešní o ždibec teplejší den nebo má únava a venku řvou děti.

Čumím z balkónu a fakt že jo. 

Parta dětí venku! Samy! Uprostřed prázdné křižovatky!

Jdou, jedou na koloběžce anebo kole. Křičí, hádaj se. Asi pět kluků a dvě dívky.

Civím jak ten blázen.

Potom se ozve předpubertální hlas: "Pojďte, čumí na nás ňákej starej čůrák."

 

Jako za starejch časů, chudáci lidi.

Čas postrkuje figurky. 

Krysy, nekrysy.