Návštěvnost
Zubařka
Zubařka
Anotace: z cyklu ReKapitulační řádky (deník)
Zas ty polstrovaný dveře, to ticho, ten smrad.
Výstraha Neklepat!
Posadil jsem se do křesla jako seladon. Vyhrnuté rukávy košile, kraťasy odkrývající chlupaté nohy, oči zvednuté v sloup.
"Můžu si nechat roušku, viďte?" zeptal jsem se poloautomaticky a poprvé jsem orodoval za ponechání hadru přes dutinu ústní.
"Kdepak, tady to nepůjde," opáčila mladá dentistka, která zdědila ordinaci po svém řeznickém otci. K němu jsem chodil od dětství a v poslední době mi ledacos prošlo.
Jeho zrak i důslednost ztrácely stářím na popularitě a já se vždy modlil, aby si té malé tečky na tom či onom zubu nevšiml. Většinou jsem z křesla do půlminuty slézal. Kleště a vrtačka v poklidu spaly na svých místech.
"Tak... Já si Vás prosvítím laserem," řekne ambicemi zfetovaná zubařka. "Ten odhaluje kazy a kdyby přeci jen nic nenašel, kouknu se vám na zoubky ještě já."
Neštěstí právě spatřilo světlo světa....
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.