A přišlo jaro

Odnáším svoje věci z ubytovny a nakládám je do auta. Venku je krásné ráno, svítí sluníčko, ptáci zpívají z plných plic a do té vší nádhery poletuje sníh.

Je 2.března  zatím nejhorší den mého dosavadního života.

Jsem překvapená a brečím. Nemohu dýchat, jsem zmatená a zároveň unavená. Všechno dělám automaticky a vůbec nevím, jak dojedu domů autem těch 300 kilometrů. Jsem šíleně ospalá, celou noc jsem balila. Přestože jsem snědla několik tablet třezalky na uklidnění, pořád se klepu.

Nasedám do auta a jedu do nemocnice.

Cestou doufám a zároveň se i bojím, že Tě ještě uvidím. Bohužel se dozvídám, že už jsi jinde.

Absolutně věcně dostávám do ruky žlutý igelitový pytel s tvými věcmi a nějaké papíry.Další papíry, které musím podepsat a otázky, na které musím odpovědět.

Já sama pokládám jen jednu.

Jak zemřel?