Vrba

Jak ji mám ráda, vrbu. Naslouchá mým nářkům, je trpělivá. Jemně mě hladí svými svislými větvemi a objímá. To objetí tak léčí. Unese všechnu bolest, všechny nářky a nesoudí. Nesníží ten sebemenší nářek, i ten je pro ni důležitý. Jen tiše čeká až se vypovídám. Až se mi uleví. Ona je jako ty. Snad mne také nesoudíš a čekáš až se bouře přežene.