deník - Sušice, 30. 5. 2025

30. 5. 2025

/deník - Sušice/

Vrch Anděla Strážce s kaplí sv. Anděla Strážce

554 m nad hladinou. bezpečí.

 

Nikde nikdo. 

Statná borovice se dme, její svalnaté paže učí o míru.

Kaple z roku 1682 - 1683, původně na způsob poutnických kaplí, o dvě stovky let později přestavěna v pseudorománském stylu (oficiální zdroj, to abych neurazil akademického Boha citací).

Poutních míst k Andělu Strážci není mnoho a tento patří k nejvýznamnějším. V roce 1908 k němu dle záznamů dorazilo kolem 10 tisíc poutníků. 

Podle jedné pověsti si někde tady hrálo malé dítě, když se mu kolem nohy obtočil jedovatý had. Dítě strnulé hrůzou zvedlo oči a spatřilo anděla, který se k němu sklonil a usmál se. Had zmizel. 

 

Poutní místo, kde můžu spočinout, zauvažoval jsem hned. 

Aniž bych si dopředu hledal nějaké souvislosti s poutnictvím - nějak to tam dejchá. 

Chybí mi kapuce! Odjakživa měli poutníci kapuce! Žádní infantilní rappeři.

Hodila by se. Ne kvůli větru. Pocit.

 

Místo, kde můžu pobejt. Přehodnotit se. Zaznamenat posun. Ověřit problém. 

Přítomnost. Skandální přítomnost doživotního maléru. Vlastně o nic nejde. 

 

Na jednej straně dusot města, na druhej šum pastvin. Shon civilizace, lov peněz, sháňka, semafory, výlohy a naproti brána do šumavské divočiny, tu spadne šiška, téměř neslyšně, tu zavětří srna nebo našpicuje uši zajíc, trávu i stromy češe ranní vítr. 

Neodbytné myšlenky na osud.

Držíme ho v našich třesoucích se rukou?

 

Do ponožky mi při obchůzce zapadl kamínek. Abych ho vydoloval, musel jsem sundat botu a nakonec i ponožku, bosou nohou jsem tak okusil posvátnou půdu. 

Naše země. Jen tak. "Symbolidsky".

To ticho! Ticho. To ticho.

  

    ticho... niterný chaos slábne...

 

 

.