- z deníku (harmonikář Václav Koubek)

12. 9. 2025

Srub měl po minulém Fantozzi víkendu tichou domácnost.
Bral ode mě balík růží na usmířenou.
Sám se debil natočil, jak tancuje s děvečkou na Růžku. Hovado. A pak se to snažil vysvětlit.
Nechápal, že Ivana nechápe.
Nakonec šli na napůl usmiřující oběd do jídelny k Šefimu, kde ona děvečka z víkendu zrovna roznášela. Dokonáno jest.
Tu pověstnou šťávičku tomuhle extempore dává fakt, že Srub na nevěru jaksi není stavěn. Jednak jeho sexuální apetit nestačí ani na jeho "přiznanou" partnerku a jednak jeho hlava zaměstnaná plně statikou neumí zvažovat několik kroků do budoucna. Kdo se natočí sám na mobil? Čistej jak slovo boží se ve svej naivitě nestačí divit tomu domácímu čardáši. Zvedá obočí, krčí rameny a kulí oči.
.
Václav Koubek: Milujme, co přichází, ne co jsme si přáli. Přání je jen malá planeta, kterou vidíme v dáli.
Chodil jsem na vysokou strojní. Všude samý pravý úhel a nikde žádný básník. Propadal jsem tak rychle, že jsem si nestihl udělat přátele.
Pracoval jsem pak jako výčepní, ale nakonec mě vždycky vyhodili. Ty patříš na druhou stranu baru, říkali.
Zkrátka celý život žiju po hospodách, přátelé. Bohatnu vaším smíchem a vaše pocity vkládám do písní. Skládám tryzny. Dřív jsem křičel, dneska zním...
Jsem 70 let stár. Zbyly mi nějaký úspory, tak jsem adoptoval člověka. Toto je můj syn, prodává mé CD.
.
Fernet, becherovka, pivo. Ještě cigareta. Pro mě tradičně špatná kombinace před nástupem do taxíku. Když zjistím, že nejdřív jedeme do Břízy a až pak na Žlutickou, jdou na mě mrákoty.  Jízdy taxíkem jsou pro mě vždy nejtěžší částí noci.
Zastav, ty vole.
Vylezu někde. Zajímavé, že ačkoliv znám každý kout týhle cesty, nepoznávám místo. Nějaký chodník, lampy.
Vydávím ze sebe gnocci. Na zadní sedačce upadnu zpátky do mdlob.
Ty vole, zastav.
Teď už místo poznávám, Záluží. Tady už jsem cestou ze Břízy jednou blil.
Ani nevystupuju. Visím z auta do pangejtu. Varovky automobilu ozařují spící obec, kam jsem jezdíval za svou první holkou. Všichni jsme okusili pár let štěstí.
Taxikář se mě pokusí suše oholit o 150 Kč a já ani nesmlouvám. Zaplatím a odkolíbám se do svý sluje...
.