Víla

Tenký list papíru se houpavě sklouzl na zem. Chvilku poletoval vzduchem a přemýšlel kam dopadne. Vybral si prosluněné místo vedle levé nohy pracovního stolu. Stolu, který vypadal jako stůl, který stojí na pláži u moře. Bílý, nadčasový, s šuplíky, kde byla místo úchytek lana. Každý ten šuplík skrýval tajemství vtištěná na listy papírů. Ta tajemství byla psaná nevinnou rukou malé víly, ke každému připojila kresbu. Byla to tajemství o tom, jak měla krásný vílí život a ten se jednoho dne bez jejího přičinění změnil. Je to už tak dlouho, ale ona to nedokáže zvládat.

Je to víla prokletá v čase.