Zápisky z Macau

I. Noční neklid

V hlavĕ obrazy, v srdci neklid. Polkneš melatonin a černé uhlí. 3:41 ráno, jihovýchodního času. Pobřežní Čína. Macau.

 

Jsi tu se zájezdem, třetí den. Přijely dva kontejnery s dekoracemi Popelky. V rámci mezinárodního dĕtského festivalu.

 

Město v noci ožívá, je tu vysoká vlhkost a klima značnĕ ovlivnĕné člověkem. Tady si to uvĕdomuji víc než kdy jindy, jak palčivý je to problém.

 

Flashback do prvního dne po příletu. Podivnĕ kumulativní oblaka jsou jako výbuchy nad pevninou, formují se nad výškáči, v potemnĕlém kontrastu, soumrak padá na metropoli a tisíce světel a kasín se rozvĕcují nad zátokou.

 

Procházíme se kolem vĕdeckého centra, po jet lagu jako v určité snovosti. Palmy, cikády a čínští hlídači objektů, strážní. 

 

Návrat do třetího dne. Obavy, že mě probudí kolega se naplnily. Když přicházel z nočního korzování. Nechal jsem zamknuto, doprovodili jej tři pracovníci hotelu, co mají směnu. 

 

Jsem v úzkosti, vybuzen vjemy, světlem, strachem, úzkosti. Ta se tu objevuje často jako stará známá a vlívá se do žil mysli, konfrontuje mĕ, vyzývá a školí. Jak často jí naslouchám o tom co mi povídá o mĕ samém? ,,provádím tě po území, které znáš, jak snadno zapomínáš.''

 

A tak se obloukem dostávám k jádru věci. Noc, zápisky v Macau a tlumené světlo displeje. Odvaha psát a strach ze spánkové deprivace, ze ztráty autonomie, z pracovního procesu a lidské vyčerpanosti.

 

To zvládneme, je tu bazén, prostor k regeneraci a odpočinku. Dobrému jídlu a pozitivitĕ, týmové práci. Prostor pro ztraceno v překladu, pro inspiraci, podnĕty i tvou znovuobjevenou úzkost a lásku ke psaní - ta část tvého života a tebe, která tĕ dĕlá plným, lidským. 

 

Za okny žlutá hvězda, kasina s kvanty vizuálního smogu a obrovské činžáky nejlidnatĕjší oblasti číny, nebo snad světa. Jak malý prostor pro existenci života. Jak relativní všechno co jsi znal. I tady funguje vesmír. I tady existuje láska k umění, která nás přivedla na druhý konec světa.

 

Ztĕžujeme si podmínky, povídáme, strachujeme o budoucnost, děláme osobní obětí, aby jiní mohli žít, někdy na úkor sebe, jindy na úkor samých.

 

Vrácím se k dechu, dojíždím jako vlna na pobřeží. A sám sobě přeji klidný spánek. 

 

---

II. Macau AI perplex

 

Macau 3:41, neonový déšť,
kasina pulzují, triády v stínech,
peníze se perou v digitálních proudech,
černý uhlík dusí vzduch,
melatonin ztrácí sílu proti světlu displejů.

V ulicích kamery číhají,
každý krok je sledován,
já v síti kódů a strachu,
v srdci chaos, v mozku firewall.

Klimatická bouře se blíží,
teplo pálí jako výheň,
lidská hyperaktivita – naše vlastní smrt,
město se topí v záři a toxinech.

Hologramy tančí na zdech,
drony hlídají korporátní zisky,
v podzemí triády šepotají smlouvy,
praní peněz v kybernetických kanálech,
vše je hra světel a stínů.

Ale i tady, v digitální temnotě,
jiskra lásky k umění hoří,
psaní je můj odpor,
moje svoboda, můj dech.

Mezi řádky kódů a světel,
hledám pravdu, co se ztrácí,
v chaosu světa a vlastních strachů,
stále věřím v zítřek, v nový den,
kde člověk a příroda znovu najdou cestu.

 

III. Český cybertrip 

 

Jsem tady, v žhavém srdci neonového pekla,
kde se betonové džungle tyčí k nebi jako kovové stromy,
a vzduch je těžký od smogu i digitálních šumů.

Night City, říše korporátních bohů a pouličních bohémů,
kde každý krok je sázkou, každý pohled obchodem,
a lidská slabost je měnou, kterou tu platí všichni.

Ztracený turista v labyrintu zářivých billboardů a hologramů,
kde gambling není jen hra, ale životní styl,
a každý kout skrývá příběh o přežití, zrady a touze po moci.

Klimatická krize tu není vzdálený strašák,
je to horký dech na krku, co dusí ulice,
a dým z továren míchá se s potem unavených tváří.

Vidím lidi, co si vylepšují těla čipy a implantáty,
hledají nesmrtelnost v křemíku a oceli,
zatímco duše se pomalu rozplývá v digitálním chaosu.

Jsem jen cizinec, co hledá cestu v tomto světě,
kde komunismus se spojil s imperiálním kapitalismem,
a všechno je postavené na hazardu s lidskostí.