Zuby noci - Epizoda III: Boj o život

TOTO JE TŘETÍ DÍL SERIE

Srdce sevřené strachem, nahmatává kolt,
ruka s drápy místo nehtů — úder jak ledový hrot.
Zbraň padá k zemi, mizí pod podlahou,
hned sahá po kolíku se stříbrem — s odvahou.

Pozdě — hrůza zaslepí oči,
než se lovec otočí.
Tesáky noci se bez průtahu do krku zakousnou,
lovec v mžiku pokropí hrdlo svěcenou vodou.

Zraněný lovec klečí, krev mu stéká v proudech,
v ruce kolík — poslední šance, než dojde dech.
Stvůra se směje jak stín bez tváře,
v očích má peklo, temná záře.

Stín ze sklepení vzteky máchá drápy,
úder do břicha — a krev stéká v slzách mapy.
Tělo se chvěje, bolestí ztuhne,
ale v očích lovce plamen stále plane.

„Stále mám v ruce prastarý bodec,“
šeptne si tiše — „ještě není konec.“
Dodává si sílu, i když dech se krátí,
v očích mu plápolá plamen, co nezhasíná, alespoň prozatím.

Lovec slábne, stvůra sílí,
v šeru zní ozvěny, v dálce peklo kvílí.
Okamžik zhoustl — zlověstná chvíle,
z pekel se nese chorál síly a bez cíle.

Kornel se zvedá, vzdor v srdci — bez strachu, bez pout,
v očích mu plane poslední vzpoury proud.
Chce zarazit kůl do srdce nemrtvého,
však tělo ho zrazuje — je těžké, bez směru, bez všeho.

Nápřah je pomalý, pohyb jak v snu,
stvůra se směje — a mizí v tmu.
Lovec už ví, že podcenil stín,
jenž není jen nocí — je pradávným zlem,
je hřích i splín. „Upír!“

Vydechne, zoufale si odplivne
a ví, že tahle noc ho přežije.
Upír v mžiku zaútočí, do krku se zakousne,
pije poslední kapky krve, co v žilách zhoustne.

Lovec se chvěje, svět mizí v tmách,
a stvůra vítězí — v děsivých hrách.

Pokračování v další epizodě...