Na pokoji v ládví

Do Prahy vlakem, tříhodinová cesta uteče rychle, povídáme s mak a jane o hudbĕ a skladbách. Jedu se ubytovat, praha v mlze a deštivé šedivé melancholii, při přípravách nechám na pokoji lístek na metro, potkám revizora, dostanu pokutu, úzkost, stres, vydýchání. Omrknu mexické bistro, kafe, štrúdl, víno v eazy coffe. Holky přichází, dávají prosecco, pozvu je, přesun do fronty, beznadĕj. Po dlouhé chvíli chlápek křičí ať jdem na jih ke vstupu, bĕžíme s mak, jsme vevnitř, radost. 

Další fronta v šatnĕ a na baru. Vstupujem na plac, ohromeni, prostorem, venue. Počtem lidí, mladých tváří, září. Absolutely dozpívá No audience. Čekáme na raye. Začíná intrem, hlasité přijetí, když to vidím na vlastní oči, kickne mi em do synapsí. Vĕřím na sebeurčení a byl to vlastnĕ můj dárek od táty, jeden z nejlepších, díky tati, vdĕk.

Emocionální flashback, užívám si tu brilantní intonaci a mimořádnĕ talentovanou kapelu, jak šlape v groovech a přechodech. Asi jsem okouzlený tím prvotním setkáním, ocitám se mezi velikostí, precizní prací s dechem, mocí a vůlí. Miluji to a lidi to milují, uvĕdomuji si okamžik spektakulární lásky, modly, zbožňování, mládí, ženského nadčasového i kolektivního génia. 

Cením, že mám takový mladý blonďatý doprovod, který umí ocenit tvůrčí kvality, i když katarze přišla jen místy po okrajích. To u mĕ se spustila jako řeka jako sebeurčení jako medikace, jako raptura. Zničující, léčivá, jiskřivá. Peak tady v úvodu, Husband, Genesis, Mascara a taneční párty.

Lidi s ohlasy jako best fucking show, byl jsem součastí popkulturní, popovĕ-jazzové historie, nadĕjeplné vlny a momentu, co však je hudba a lidé tváří tvář kapitalisticko-militaristickému komplexu, molochu a kruté žížnivosti dobyvačné moci? Není to jen eskapistická útĕcha v přetraumatizovaném na ego-se dominujícím svĕtĕ? Není genderová femininí popová dominance jako nová zbraň? Už se vzdaluji láskyplnému vyznání a přecházím v kritický šovinismus. 

Kriticky k show: přehršel upřímnosti a dlouhosáhlé promluvy plné citových odstínů občas ubíjeli přechody mezi skladbami. Vizualita válcovala muzikalitu - v menšinĕ, jinak harmonie. Logisticky náročné pro nezkušené 02 koncertů. I tak památný moment - stálo to za to, za nejdrazší lístek za sólo umĕlce v historii? Ano adekvátní a odpovídalo v každém aspektu, smekám před prací týmu a všech kdo tomu nabídli svou ruku a podíleli se na tom. Díky. 

Psáno na pokoji v ládví, v mém oblibeném levném hostelu, kam jsme jezdili s klukama na raný mystic skate cup.