Prolnuti v poli

učili se číst vítr v jeho řeči

plynutím vánku

poryvech síly přicházeli

proplétali se v jeho vlnách

 

tančíce pod oblaky

v bouři sněhové stěny

křičeli s ním

duli i konejšili

 

fíííííí hůůůů cháááá

 

skrývali se ve skalách

z nejmenších skulin

porostlých mechem

vylétali jako rorýsi

 

plachtíce beze spánku

na vzdušných polštářích

čeřili hladiny jezer

v dlaních si na zem

 

pak přinášeli stopy prachu

tisícileté Matky

aby je s vědomím prostoupenosti

jednoho druhým

 

vlíbali do svých očí