Když příroda prorůstá do mě
Když příroda prorůstá do mě
Anotace: 7/2012
U říčky Dračice,
kdy měla jsi pod víčky světlo a bolest.
Životní krůčky a rozhodnutí,
která tě vedla přes kraje útesů.
Měnili jsme se.
Rostli a zase zmenšovali.
Nabírali vodu do dlaní a omývali tváře,
ve kterých přibývalo poznání.
Vidím uvnitř korun stromů, kterak mi češeš vlasy,
které jsem tam zapomněla i s hlavou.
Vidím tvé srdce, třepotajícího se motýla,
piješ ze studánky, která se nestydí být nahá.
Ale co my?
Co my si se svou nahotou počneme?
Já věděla, že tě určitě něco napadne.
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk21.05.2021 03:39:22 Now
Zapomenout se i s hlavou..
28.05.2021 14:13:55 Kyška
No, anebo ji alespoň na chvilku ztratit. Jako v dětství, v mládí... Dík a pěkné dny, Nowe (nebo úplňku?:-))
20.11.2018 20:40:09 Danger
hezky hravé,v kapkách se odráží celý svět
09.01.2019 21:44:59 Kyška
Děkuji...Právě, nejen mláďata jsou hravá. Některým to zůstane i déle:-)
--- Taková malá kapička a pojme celý svět.
20.11.2018 20:39:55 Frr
krásná svou vznešenopu naléhavostí**ST* :-D*
09.01.2019 21:48:27 Kyška
Děkuju:-) Básnička se šplhá k výšinám, to tak hlavně aby nedostala závrať a nespadla dolů.
