Písně adventní

seděla v zimním parku
všude kolem rozkvétaly bílé čemeřice
z pod nohou
jí neslyšně vylétali krotcí holuby
co v pozdním odpoledni
zásobili svá volátka
drobečky pohaslých snů


seděla v zimním parku
ruce zahřívané punčem
a mandle jejích očí padaly do horkého pití
ve vlasech vlhké vločky prvního sněhu


odrážely třpitivé tóny
českého velikána
stojícího pokorně
s kloboukem v ruce
nedaleko ní
tichounce šeptajícího
milostné árie svých oper
přicházejícímu podvečeru...