pavučiny

Pár křiklavých rýmů v zátiší plném pavučin.
S flaškou vína z jiného století.
Snad tam ještě na dně trochu zůstalo.
Snad se pavoučci k němu nedostali.
Úplně v koutě pod špinavým oknem tu někdo zapomněl vejce.
Na dinosaura je dost malé.
I kukačka se může dopustit chyby.

Jsem rád, že nevím.
Co je to skutečný hlad.
Protože sytý hladovému nevěří.
I víra má svou komfortní zónu.
Jinak přichází otázky: Proč jsi to dopustil?
Krásně se to člověku modlí před nedělním obědem.
Lehce se tak pomíjí zabijácké instinkty.
Ti hladovci ať zůstanou kde jsou.

“Někdo mi ukradl koloběžku.” zavzpomínal jsem.
Někdo vzpomíná až příliš.
Jakoby to někoho zajímalo.
Já sám počmáral tři papírové ubrusy a pak je vyhodil.
Rád jsem, když mnohé zapomenu, abych se nespustil.
Ke kázání.
Mám prostě rád pavučiny.
I v hlavě svý.