Pohled z okna

Pohled z okna

V nejzazším koutě tvé zdi nářků,

pod okapem slz,

pomalu, pomaličku rezaví láska;

ve vráskách omítky se zvolna rozpadají krví napsaná přání.

Mrtvolně pobledlý sníh, zvrásnělý stopami hladových havranů

krvácí rozšlapanými jeřabinami.

Dýchneš na skleněnou tabulku svých představ,

natáhneš ruku

a linkou tenoučkou jak z japonských obrázků

namaluješ srdce.

Je tam; na okamžik znamenající věčnost,

než lehoučký vánek rozpustí mlhu tvého dechu

a na okně života zůstane jen pár otisků tvých prstů.

„Aspoň to,“ řekneš si…