Anotace: ...
po obloze prchají
v zoufalém chvatu
rozervané mraky
jako pošetilé procesí
v nekonečných zástupech
měsíc zbledlý leknutím
stromy se svíjí úpěním
vytržené z kořenů
v touze zmizet tam
kam vítr unáší stínů dech
na náhorní planině
z modrého jílu
bývá na podzim zvláštně
z vyschlých trav a bylin
stoupá pradávná hustá vůně
s pronikavostí máty a šalvěje
Sihal stála opřena o pařez
nechtěla sedět
nedosáhla by na zem
a necítila půdu
pod nohama
svěží až divoce vitální
tílko nabité
jiskřivými půvaby
roztáčela ladnými pohyby
vyřezávaný kolotoč
pak si z rovníku udělala náušnici
položila mi zlehka ruce na spánky
a foukla do očí
inu stává se občas večer v tmách
že náhle zahoří některý květ
a nikdo si neumí vysvětlit proč...
Bez detailů: vyšší úroveň abstrakce narušuje jméno Sihal, které se nakonec samozřejmě dá identifikovat, ale v daném momentě zadrhne při čtení...Je to holt - exotika, ale stejně by posloužila Vlasta nebo Renka. Něco záporného jsem najít musel, že jo, ale SPT tě stejně neminul.
06.12.2013 20:09:28 | aravara
tak já ji přečetla do konce,zahořela jsaem a četla jsem ji znova...o))ST
06.12.2013 12:04:44 | střelkyně1