Anotace: byl jsem se projít...a ačkoli mrzne mne to přeneslo k jedné hřejivce...
šalvějový pažit zfialověl
v něm září ouška trojbarevná
z divokých macešek
trikolóra violová
já však náruživě šplhám
k horskému sedlu
ukrýt se do koutku
před ochranou řezavých větrů
skalní štěrbiny
se proměnily ve vázu
s bělostnou kyticí
písečnice velkokvěté
když tu náhle
z kousku drnu
na mne zírá
vzácné stvoření
nevšedního půvabu
a mě napadlo
kdykoli se octnu
v její blízkosti
proč není barvou dne
tahle rudohnědá večernice
ležím na vyhřáté skále
a poddávám se
té barokní scenérii
se sborem čmeláků
flétnovým sólem žluvy
v salónním šatě
a orchestrálním křovím budníčků
ukrytých pod pýřitými duby
tomuhle říkám nehledání
Proustova ztraceného času
který utrácíme v blasfémii doby
...teď podivný je čas,
zima schovala se,
ošálit,ukolébat chce nás.
A pak úder němý,
hvězdy před očima,
mráz do tepla lomí
do světla štíhlé kmeny
cizí tváře culí se
pod známými jmény... Ji.
02.01.2014 19:30:17 | jitoush
Krásně voní a hřeje v nezvykle podzimním Lednu. Skoro mám chuť se přilepit na nejbližší skálu, ale obávám se, že můj nenadálý společník v tom čarovném čase by byl jen zápal plic. I když kdo ví? Vidím tu skálu před sebou a myslím, že .....skočím. :D
02.01.2014 15:27:24 | Tichá meluzína