Spočinout

Podvečer
po horkém letním dni .

Kůra břízy i dalších listnatých stromů,
připomíná obličeje moudrých starců.

Ptáci dávno v bezpečí hnízd,
pár desítek zalesněných kopců
na obzoru.

Cvrčci ševelí ukolébavku,
nad hlavou vnímám baldachýn
hraje šedou s nádechy cihlové,
vlahý vítr rozehrává drobné lístky na vrcholcích.

Tu a tam bílé průrvy
narušují škálu šedé,
od východu na západ,
silná touha zachytit slovy,
co právě vidím,
daleko od civilizace a lidí
jen v objetí přírody.

V těle se mi pění krev,
když bystřinou
mezi barevným kamením
proplouvají pstruzi.

Nezkrotná touha se k nim přidat,
protékat životem,
vším tím balastem,
všechny situace,
jsou jen kulisami,
podstatné se nemění,
podobná schémata
až do zemdlení.

Chci být jako pstruzi,
být ve svém živlu,
zde pod horami...