Mají stromy srdce?

Mají stromy srdce?

Anotace: za inspiraci děkuji stromům a A42 ;-)

myslím, že nemají


mají své kořeny

z nich živou berou sílu


 

v zejících ranách 

mávají pažemi

dokáží objímat



ne vlastnit však



mají svůj dech

tou duší stromů

pak život může

nadechnout se



a moudrost věků

kdy žádné touze

nepodlehnou


JSOU


dokáží sami stát

 podepřou se

něžně se dotknou

i pádem svým

strhnou vše živé

s sebou



Mají stromy srdce?

myslím, že nemají

mají jen život



byť třeba padlý

přinesou užitek

vrací se zemi 

co jim dala vzrůst...

 

  

 

Autor Malá mořská víla, 17.08.2016
Přečteno 863x
Tipy 22
Poslední tipující: Frr, jitoush, bogen, zdenka, Philogyny1, jitka.svobodova, Jort, Fany, Amonasr, Helen Zaurak, ...
ikonkaKomentáře (22)
ikonkaKomentujících (11)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...a sní o tom, že rostou do nebe-jenom my o tom nevíme..:-D* ST

04.09.2016 06:40:27 | Frr

hmm, to je hezké...to mě nenapadlo :-)

05.09.2016 11:37:40 | Malá mořská víla

Jsi víla nebo dryáda ? ta báseň je paráda.

04.09.2016 03:01:28 | klaun

díky klaune :-)...jsem žena s duší dítěte...:-)

04.09.2016 09:15:32 | Malá mořská víla

......když obejmeš strom,posílí Tvé srdce,chceš li......to stromový Faun
mu dává své srdeční chvění.......kéž bychom znovuobjevili svůj ztracený zelený
aspekt....porozuměli bychom srdcím stromů......Ji.Mám ráda stromy...

21.08.2016 21:41:32 | jitoush

takže si to myslím špatně a srdce mají...vím, že umí uklidnit i dodat odvahu...ano to je velká posila...miluji když potkám mohutný věkovitý strom, nemohu odolat abych jej nepohladila, nebo mu neřekla jak je krásný... zvlášť sakury a kaliny na jaře...před domem nám roste lípa v dětství i když jsem pak odešla z rodného domu...vlastně jsem si to uvědomila až teď, je to zvláštní provází
:-)

22.08.2016 00:48:48 | Malá mořská víla

...vlastně máš pravdu, místo srdce mají kořeny...a živé jsou až moc, možná víc než my...;-)

18.08.2016 23:59:43 | bogen

Neboj bogene jsme živí a zdraví ... jsme ti nejbohatší a nejšťastnější lidé, jen na to nezapomenout...a radovat se růst a pučet, co jen sílu najdem ;-)
Díky :-)

20.08.2016 00:04:53 | Malá mořská víla

Mají duši stromových elfů a tedy i srdce a v noci když si lehneš pod mohutný strom a vzdáš mu tichou úctu otevře ti dveře do jiných světů kde budeš Alenkou v říši divů..mám ráda stromy ;-)

17.08.2016 21:02:38 | xoxoxo

Škoda že tam nemůžu jít s Tebou Xoni...myslím by to bylo skvělé dobrodružství...zkusím to, díky :-*

19.08.2016 23:59:43 | Malá mořská víla

A já se přidávám k Jortovi, své dva drsňáky a stromy... :)

17.08.2016 18:11:58 | Philogyny1

Mám taky dva drsňáky a jednu drsňačku, co vlasy má až po pás a z očí kouká jí zvědavost a láska
u mě vítězí nade všechno ...vím že to máš stejně Phil ...tak ať se jim i nám daří a jsme brzy super babičky ;-)

19.08.2016 23:56:50 | Malá mořská víla

...já mám z lidí nejraději stromy a psy...

17.08.2016 12:12:54 | Jort

:-) já mám nejraději život Jorte, díky ;-)

19.08.2016 23:51:02 | Malá mořská víla

Myslím, že mají :-), dýchají, hezké :-).

17.08.2016 11:58:56 | Fany

Díky Fany...svobodně dýchat je krásné...my vodní to prožíváme dvojnásob ;-)

20.08.2016 00:08:49 | Malá mořská víla

:-)

20.08.2016 09:21:28 | Fany

...dokáží objímat / ne vlastnit však... Už jen tyhle verše sdělují cosi hodně podstatného; ale stromy Tě jistě pohladí za celou krásně procítěnou báseň, jíž jsi je sama s láskou nezištně objala... :-)

17.08.2016 11:35:46 | Amonasr

Děkuji Josefe za krásná slova ...ano objímám stromy i lidi s úctou a radostí být přítelem :-)

19.08.2016 23:46:23 | Malá mořská víla

:-)

20.08.2016 15:09:18 | Amonasr

Nádherná báseň, moc se Ti povedla, Malá mořská vílenko.
Mám ráda stromy, dívám se, pozoruji je vlastně každý den, i když spěchám do práce, zastavím se alespoň na pár sekund a vnímám úžasné jinobytí stromů - mám po cestě po návsi jeden oblíbený smrk, je radost pobýt pod jeho nízkou korunou a kochat se zelenou tajemností :-)

Ještě mě napadlo pod účinkem Tvojí básně následující. Jakýkoliv rozumný člověk se potřebuje vztahovat ke druhým, často pociťuje až neuhasitelnou touhu vztahovat se k něčemu nebo k někomu, jakoby musí existovat síla či bytost mimo něj. Člověk, který tuto schopnost úplně ztratí, je zřejmě duševně nemocný nebo přinejmenším zcela chladný. Není divu, že si člověk vytvořil bytosti mimo sebe, k nimž se vztahuje a které miluje a opatruje, protože tyto bytosti nepodléhají vratkosti a rozpornosti jako lidští jedinci. Pro někoho je to Bůh, pro jiného to mohou být třeba Tvoje stromy, i když srdce nemají, ale jsou živé... :-)

Hezký den, Malá mořská vílko.

17.08.2016 11:06:24 | Helen Zaurak

Moc děkuji Hel za Tvé zamyšlení...vnímám vše živé jako součást nás samých...
jsme obsaženi v nich a oni v nás...a v tom je naše odpovědnost za ně i za nás samé i za ty co přijdou po nás ...

19.08.2016 23:42:50 | Malá mořská víla

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí