Miláček podzim

zoraná strniště ještě voní stébly chleba
dravci je hlídají, před paběrkujícími myškami


bažantí slípky se svolávají k přástkám


červánky rdí se
nad palicemi kukuřic
ty vystrkují nestoudně svá oblá zrna
jak boky
mladá žena toužících po sklizni


spadané špendlíky
voní kvasem pálenic


a farizeové se holedbají
svými nově obílenými hroby
pro podzimní sčítání uren


lesy sní o nových kabátech
v barvách Desigual
brzy je předvedou
na podzimních molech


a já, tisknu svou tvář
do závanů teplých a studených polštářů
oddechujícího podvečera...