Anotace: možná se o sobě dozvíte něco co jste netušili…
vysoké rákosí
stébla tlustá
takřka bambusová
v závanech chrastí
páchne trouchnivina
ostřice mrazíkem zrudlá
pára dechu studí
prsty zebou
na nebí vítr rozhání
hejna husí
začíná ten zvláštní čas
kdy se nic neděje
ale každým okamžikem
se možná něco přihodí
k nohám mi dosedlo růžové peří
snad ze spodní košilky
neznámého opeřence
vzal jsem jej do dlaní
ale po chvíli vybledává
zrovna tak u pokácených bříz
bledne odstín kůry
i barva ryb zmatní
když je vytáhnete
z hlubiny vodní
inu tak už to bývá
i to peří může být
růžové jen za života
smrt totiž nikoho nezkrášlí
nač si vše tedy brát domů?
lepší je prohlédnout si to tam
kam to patří
když vejdeš do domu, kde žiju, uvidíš na zdi fotky...vzpomínky... když otevřeš dveře ucítíš dědu, jeho ruce.. v kuchyni je stůl, lidská práce... fotky na zdech... vzpomínky...andělé... obrazy... kameny... květiny...
nekradu... jen vnímám...
https://www.youtube.com/watch?v=w6PATsUv_BU
08.04.2017 03:46:58 | zelená víla
když vytřepu kapsy, vypadne celý les, někdy, základ je jehličí... :)
18.03.2017 10:10:35 | Philogyny1
... na zamyšlení, zajímavými cestami vodíš své čtenáře ... :)
18.03.2017 09:45:56 | Ragnell
a to je velká moudroST enigmane...lidé, zvířata i rostliny vytrženi ze svého prostředí, pro naši zvědavost nakonec umírají žalem ... :-)
17.03.2017 20:46:38 | Malá mořská víla