Pohledem dvojím

Anotace: V autorské spolupráci s enigmanem

Když k ránu mlha padá
levituje kousek nad zemí 
kypí v přízračných vlnách
co se tříští o val z kamení


vytváří hustý bílý příkrov
co se prostírá
po celém obzoru
a téměř všechno skrývá
až na rudnou skálu
co je do ní jako dýka zapíchnutá


paprsky vycházejícího slunce
tlačí její tělo zpátky do údolí
ona se vzdává horských území
jež dobyla během noci
a odkrývá krásy nevšední


jako žena
když odhaluje svou duši
při milování



                                                                                          když k ránu mlha padá
                                                                                sytí svou vláhou konečky trav
                                                                             splétané v melír podzimních dní
                                                                                    zrozenců vodníno znamení


                                                                                                     ulpívá v mechu
                                                                                    jak na řasách plačících žen
                                                                              a jemnochvějný vánek cuchá jí
                                                                                        řasnaté sukně zvědavec


                                                                                                        pak bílonohá
                                                                       špičkami čechrajíc konečky borovic
                                                                                                před okny jitřenců
                                                                 s tím větroplachem hraje si na honěnou


                                                                                                              až dokud
                                                                                       slunce ten miláček všech
                                                                          nespálí polibky bílé líce šíji i ňadra
                                                                                                         té krasavice


                                                                          co závojem svede z chodníků lesa
                                                                                      i starce zrozené v horách
                                                                                       slepý pak hmatem svým
                                                                                   naleznou cestu zas domů...