Alchymie jara

 

Staré ve víření          točivě

rozpadá se v patách

listnatý prach pro kořenění

stele a ukládá do živého ticha

z dubového plaší se ptačí

zpívánky     zní vánky   

tisknu se koleny zjitřená

a ucho blízko i chvění

studí svá země   mručí a temně 

musí         I ve mně?

Slyší když jihnu a

mezi kmeny rozvlněný koberec

z naděje     ze samého zjaření je

čistě utkaný i s deštěm ze zlata

věrně a galantně ve svorném prolínání.

Ztišuje a rozední bělostná zvonivost

ve výdechu Země blažená

skrz holé ve větvích nebe ji vidí  i nedočkaví

zahlédne klečet světločivný klid

je bílá s bledými   s tajemstvím obletovaná

to Světlo shůry způsobilo vznět

aby svět nezapomněl Krásu.

 

 

                                                                        P.S.Leucojum vernum + Galanthus nivalis = svorně pospolu