Myšlenky po dvaadvacáté hodině

V diáři mám vytrhané listy
až do konce února.

Jde o podivný stav,
jen život ze dne na den,
jakoby svírala mě LENORA.

A těžko říci jestli ta,
jež je nechutí k práci,
anebo bájná od Allana Edgara.

Na stole krajíc okoral,
dohořívá oharek cigára,
roztouženě myslím na (k)orál,
někdy holt bývám pacholek
z městské aglomerace,
pouhý živočich,
co ztékati chce
pahorek.

Bude na mě nahlíženo jinak,
když budu křičet :

"Ich liebe dich?!“

do ucha vyvolené?

(řekl bych, že spíše ne!)