Pod zářivkou na dráze

Pod stropem vagónu blikala zářivka.

Velury sedaček už mnohé pamatují,
únorovým nebem líně plují
ponuré mraky.

Ruce má způsobně v klíně...

Po mé pravici ve „čtyřce“
dřímá pětatřicátnice v zapnutém flaušovém kabátě,
až ke krku.

Má kypící hruď,
divže jí nevystřelí knoflíky z prsou
na zadumanou dámu sedící naproti.

Znaleckým okem odhaduji její skvosty na bujná éčka.

Naproti vyprsené sedí dáma s knihou
ve středním věku.

Ve čtverce za nimi je mladice s postavou basketbalistky.

Stoupám pohledem od podlahy
po semiši obuvi na nižším klínku,
přes hnědé hrubé pletené návleky,
po koleni ve světlezelených kalhotách, horní straně stehen.

Od podbříšku

vnímám těsný tmavomodrý svetřík ze silných pramenů vlny.

Na hrudi pevná prsa, přibližně do menších dlaní…

Nad prsy vybrání do podkovy, bílá kůže hrudi a dlouhé hebké trapézy obklopující táhlý štíhlý krk.

V dlani její spočívala útlá knížka...

Očima hltala řádky knihy skrz decentní brýle se sotva patrnou obroučkou ve světle hnědé.

Těsně před příjezdem do stanice
svůj útlý trup uzavřela v černé přiléhavé bundě
a velmi dlouhý krk omotala archaickým kostkovaným šálem
nejméně metr dlouhým.

Vysoká dívka za pískotu brzd
nepřítomně civěla skrz šmouhy na skle…