Pobýt na slunci a pod víčky stín lavičky

Lavička jako místo pro schůzky
místo k odpočinku
k rozjímání
lavička jako místo k milování
lavice obžalovaných
školní lavice
lavička v posedu nimroda,
lavička co by prostor k degustaci podřadného vína,
v kuřáckém koutku,
v čekárně lékaře,
lavice na faře,
lávka přes potok spojující břehy
a také osudy
dlaně, hot a čehý
pečetící osudy,
na léta
na dny
hodiny
komíhavé minuty.

Lavičky jsou svědkyněmi rozličného konání
slastného sténání i slz loučení.

Kdyby tak mohly vyprávět…

Básník se nespokojí s rytinami srdcí,
letopočtů
monogramů
domýšlí se toho,
že mnozí autoři
rytin
pozbyli žití,
jsou již v pánu…

Slunce dnes přívětivě hřeje,
zmáhá mě únava z předešlé noci.

Hodlám zůstat na lavičce
do doby, než noc zahalí nebe pláštěm s hvězdami.

A kdoví?

Třeba mé srdce horoucím citem zahoří!