Po americku

Anotace: ...

Chodníky
po podzimním dešti usychají
hmatníky
kytar z kapének potu.

Asfalt rozpukaný opotřebením
jsou na něm stovky drobných skvrn
tak nápadně se podobají
(až dech se tají)
hnědým fragmentům na hřbetech rukou starců
na povislé kůži chřadnoucích paží
když upíjejí pintu
v nálevně nádraží.

Slečny si v doprovodu čtyřnohých společníků
vybírají trasu mezi kalužemi
to aby nesmočily sobě ani špičky balerín.

Za záclonami
někteří muži bytostně roztouženi
prahnou po společnosti
za malý prezent
(byť ještě není zahraniční Valentýn)
by jistě rádi svírali v náručí stvoření
která mají vše krásně hebké i upravené.
Není se čemu divit
ne že ne.

Občas nabídka s poptávkou splynou v jedno,
mezi mužem a dívkou jiskra přeskočí
a ti si po americku mohou užít nezávazného sexu.
Odvážným štěstěna přeje
proto hbitě skotačí.


Upíjím horký čaj oděný ve froté županu
z patiny nebe počal prýštit déšť
ne nejsem dalek kožišinových papučí.

Do čaje vetknu deci brandy.

Bude-li pršet po celé odpoledne i v noci
pobudu drahnou dobu v rauši
mám neklamný pocit
že budu o samotě jihnout v hebkém flauši
a za řinčení budíku
zakusím
co znamená mít chodidla sevřená v pěst!