In natura

Dříve než se setmí

prsty
po jednom

každým z nich

sklouznu

po lince rtů

struktuře rudé


Hrachot ulic
za doteků ztich

Třebaže zní
je to zcela podružné

docela vše předčí
dlouhé pohledy do očí

unikám před vším
vřelé polibky
ospravedlní hřích
anebo je to
spíše přání zbožné

Silné paže dychtí
po leposti křivek
budem jen my dva
nazí v pokoji

v němž vše schází
a přesto
se nám všeho dostává

vzájemnosti

bezpečí

po mnoha obavách

nazí
bez záclon
jen s vlákny pavučin

bez přikrývek

jen s voskovicemi

Už nechci
aby bylo cokoli při starém

Stojím tu před tebou
tak jak jsem přišel na svět

Budeš mým přístavem