Velmi tichý nad kulichy

Několik dívek

ve všeobjímajícím mraze
s kulichy na hlavách
trpasličí plemena venčí


Až na výjimky
jsou jejich postavy
poutavé

Kdyby pohlédla některá z nich mým směrem
připadal bych si odhalen

jako voayer

co vnímá se naze

Pálivý mráz touhy
mi sklouzl po týlu
u varné konvice

Zasněně postávám

bytostně hltám

oranžové kulichy

slalom po jejich šíji

raraši se mnou šijí

v osrdí

když zraky sklouzávám

po hrudi

a chci je laskat


Onen vjem

do varu mě dostává

už pouhopouhá představa

co teprve by se mnou

učinil reál

když mladistvé prsy

jejich

jakmile touhou se nalijí

vzruchy vzedmou




Stárnu


iluze

vize

a krizi střídá krize

tak málo žiji

myšlenky o to víc

utápím
v mnohastránkové knize


a tak dál v kuchyni menší dlani

postávám v panelovém kvádru

a nade mnou v etážích
další muži

pohledy poměřují stejné dívky jako já

lapené do vnitrobloku

urbanisticky ztvárněném na prahu sedmdesátek

rádoby architekty

tvůrci krabic

Na chvíli zapomenu
na soky nade mnou

sním si

o tom kterak z dívky
snímám svršky
abych ji opatrně uložil do nádoby s vonnou koupelí

tělo ošetřil esencemi
v bělosti par

s prsty klavírního virtuosa

ji po lázni vetkal do osušky

záhy věnoval polibek na čelo

jen pro štěstí

na dobré dnění

a bez povšimnutí

ponechám bez apelu
skrz co muži živí své ego

to co porodník shledal při rození

aby to

jako pohlaví

uvedl do matrik


zatímco já

ponechám podvěsek břišní

i mok mozkomišní

v režii mozku

a za pokusu odpoutat se od hmoty

ponořím se do osvěžující mantry