Symfonie

v čase, kdy krajinu
halí v adagiu
pléd mléčné mlhy
a hvězdy se polibky
ve dne dotýkají země
v těch dnech
kdy je noc
táhlá a vláčná jako karamel

tehdy se choulím
na Tvůj klín
tehdy, jsem přikrytá
Tvými pažemi
a jejich síla se promění
v něhu laskání

v podvečerech, kdy svíčky
mrkají svými světýlky
vyskakující z luceren
jako živé bludičky
s zářícím úsměvem
stékající v kapkách roztálé jinovatky

v těch chvílích
se v chvění přenáším
do země symfonií
zněle houpajících se větví
zčernalých siluet stromů
ve stínohře našich těl
accelerandem dechu
stoupajícím k vrcholu
chóru
znějícího deštěm

slyšíš?
už prší...Lásko...