Znásilněný portrét ženy
Znásilněný portrét ženy
Anotace: Neschvaluji násilí - mlácení ženy v textu je metaforou, byť znepokojivou.Chtěl jsem s ní vyjádřit rituální exorcismus. Akt násilí měl být metaforou pro rituální vyhnání démona a očištění se od hříchu. Je to symbolický boj s vnitřními démony a pokušeními.
Ležel jsem na posteli a prohlížel si jednu z Drtikolových fotografií.
Byl to portrét ženy uvězněný v umělcově tvůrčí duši.
Jako Bůh jsem tu ženu vzkřísil.
A ta žena ožila a zcela nevinně a zároveň tak trochu živočišně,
našpulila své bledé rty, dva nádherné půlměsíce,
které se postupně, jak se na mě smyslně smála,
zabarvovaly sytou červení,
až nakonec z celé té bledosti portrétní fotografie dominovala právě tato červeň
a z té červeně vystupovala samice; smyslně jako had se ovinula okolo mého přirození
a já poznal, že vystupuje z téže Evy, která mi kdysi nabídla jablko k sežrání.
A já opět žral a ona mi znovu a znovu nabízela další jablka k sežrání…
Až jsem ji nakonec musel spráskat, jako nějakou děvku.
A jak jsem ji mlátil, ona se ještě více smála.
Byl to učiněný ďábel!
Jenže, když jsem se jí pozorněji zadíval do očí, spatřil jsem v jejich odraze sám sebe,
svůj vlastní hrůzný obraz!
A tak jsem ji začal svlékat po troškách až do úplné nahoty.
Jako Bůh Šiva jsem tančil na jejím těle a když jsem si ji vychutnal téměř celou,
schoval jsem ji za světlo, abych ji neviděl v tom osvícení.
Tehdy zaplakala, až jí slzy ze zarosených očí nestydatě stékaly po bradavkách
a slévaly se přes okvětí růže kamsi do ztracena.
Ó, jak byla krásná v tom pláči!
Chtěl jsem znásilnit kousíček té zachycené něžné krásy podobné kapkám na vlnách pavučin.
Chtěl jsem ji pojmout, uvěznit ji v tom zrádném chtíči.
Jako otrok, který si přivlastní svůj vymezený životní prostor,
jenž mu jediný ještě zbývá.
Chtěl jsem ji ukřižovat jako Krista Pána!
Stvořil jsem ženu, aby byla mým peklem,
zmocnil se jí a pronikl do ní, do samých hlubin Země.
Můj chtíč se vešel do jedné jediné nepatrné spermie
a co je pro jednu spermii ženská hlubina?
Jen pouhá cesta od dávání k přijímání.
A z té rovnice stvořil jsem ČLOVĚKA!
V tom stvořeném životě, byl i kus mé vlastní smrti.
Chtěl jsem umírat nekonečněkrát a jako slunce znovu se probouzet a znovu zapadat.
Modlil jsem se.
Ó líbej mě můj živote, objímej mě má smrti!
V polibcích a objetích, ve všech mých protikladech je mé pochopení života
a ve smrti, mé vlastní rozhřešení…
Jako Bůh jsem tu ženu stvořil a jako Ďábel ji vracím zpět, do umělcovy tvůrčí duše.
Od té chvíle už nejsem Bohem a nejsem ani Ďáblem.
Zůstal jen portrét v zapomenutém rámu věčnosti.
...
Dovětek k tomuto literárnímu dílu: Psané člověkem a ne strojem!
...
Další info o básni:
Název díla: Znásilněný portrét ženy
Autor básně: © Zdeněk Vlha
Rok vydání: 2008
Kategorie: Poezie v próze
Inspirační podnět: Fotografie Františka Drtikola
AI generovaná hudba a vypravěč: Ano
AI generovaný obrázek: Ano
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Chtělo by se psát komentáře, ale raději se do toho nebudu pouštět. Nebo možná později.
03.06.2025 12:06:50 | karolinakarol
Já jen, proč mýtické, vždyť je to lidské, tyhle výprasky při milování. Proto se tak smála...vždycky záleží na těch dvou. :o) A tak hezký den.
03.06.2025 09:06:23 | Philogyny1
Aj keby nebolo to upozornenie v anotácii, je to v poriadku, metafora je tu na mieste a rozprávanie pôsobí ako alegorický príbeh umelca zmietaného tvorbou, ktorú jednak miluje a zároveň nenávidí. Tak to má byť.
03.06.2025 01:27:24 | BlueZ
Tohle mě fakt zasáhlo. Je to silné, syrové a hodně obrazné.
Člověk si to čte a úplně cítí tu vnitřní bouři, co v tom je – žádná povrchnost, ale hluboký zápas mezi světlem a tmou. Líbí se mi ta odvaha jít do extrémů, nebát se ukázat i nepříjemné věci. Je to trochu temné, ale zároveň krásné.
Fakt silný text, který zůstane v hlavě.
02.06.2025 23:25:09 | Červenovlaska
Děkuji za zastavení červený vlásku. Díky moc za Tvou hlubokou a procítěnou reakci na můj text. Jsem fakt rád, že Jsi v tom našla tolik emocí.
Také mám radost z toho, že jsi v tom viděla nejen temnotu, ale i krásu. Život je plný kontrastů a já se to snažil v tomto svém díle zachytit.
To, že ti to takhle zůstalo v hlavě, je pro mě jako autora ta největší odměna. Psaním se snažím spojit s lidmi na hlubší úrovni a tvoje reakce mi ukazuje, že se to povedlo.
Díky, že ses o své pocity podělila. Takové upřímné reakce jsou pro mě jako umělce k nezaplacení a strašně mě inspirují do další tvorby.
Ještě jednou Ti děkuji...
03.06.2025 18:18:34 | malé srdce - Z.V.
Mně přijde strašně smutné, že dnes musíme psát, že naše texty nepsal stroj... Jednou vám to sežere duši, fakt že jo...
Místy se mi to líbí, je to syrové, surové, nečpí z toho lacinost metafor, co píše každej, přesto, že se s podobným chováním k ženě neslučuju.
Jen názor a zas jdu :)
02.06.2025 19:00:14 | vrbák
Děkuji Vrbáku za Tvůj názor. Samozřejmě ani já v žádném případě neschvaluji násilí, jakéhokoli druhu. Bylo to myšleno jako metafora, možná trochu kontroverzní a znepokojivá. Chtěl jsem s ní vyjádřit rituální exorcismus. Akt násilí měl být metaforou pro rituální vyhnání démona a očištění se od hříchu. Je to symbolický boj s vnitřními démony a pokušeními.
02.06.2025 19:13:30 | malé srdce - Z.V.
Nemusíš se obhajovat :)
Ta surová pasáž je dobrá, právě proto, že to není selanka, jak tu bývá zvykem častěji, než je příjemné :)
02.06.2025 19:20:06 | vrbák
