Anotace: ...
V aktovce
nakousnuté jablko v kovovém těle,
taktovce
vlastního života,
se den ode dne vzdaluji,
nechávám se unášet
teplým větrem letních dní,
listy rozevlátými kalendáře.
Začínám sám sebe nesnášet,
za to, jak lehce přijímám mysl tmáře.
Kolemjdoucí zří na mé schráně,
brašnu, opasek, obuv vyvedenou v kůži
vězte však
toť zdánlivé je,
jde o navoněnou bídu…
To zříte na povrchu manšestr
však nitro mám jen z tvídu…
Ráda jsem se u tebe zatoula Márty a bez váhání ST, líbí.
26.02.2021 07:54:16 | Vivien
Děkuji Ti Vivi za milou návštěvu
26.02.2021 12:41:39 | kudlankaW
Básník jako vyšitý... :)
09.07.2016 21:42:48 | maryshka
Vážím si Tvých slov a velmi
Děkuji, básnířce!
09.07.2016 23:38:26 | kudlankaW
......jednou se to všechno svlékne.....do hola......do nahoty.....Ji.
25.06.2016 17:59:16 | jitoush
In natura
25.06.2016 23:27:14 | kudlankaW
Sebezpytná, ovšem s kudlankovsky nostalgickou noblesou - má úžasnou atmosféru :-) ST
25.06.2016 12:19:52 | Amonasr
hohó, ta je skvělá, vnímám tu noblesu skromnosti (mám radši tvíd než manšestr, jako vážně:)) ... nakousnuté jablko v kovovém těle - lahůdka:)))*
25.06.2016 11:59:42 | Ragnell
Jsi velmi milá Rag
tak tedy projednou
mohu být i mág...
Měj se poeticky :)
25.06.2016 12:08:00 | kudlankaW