I bez rámu

V kalužích

zrcadlech deště

pohledy jiných

se příliš nezdrží

na plochách
jež mohou klamat

ale také
promlouvat pravdou

To já
vědom si vlastní nedostatečnosti
upřeně
celé desítky minut
usilují pohledem
proniknout za pozlátko

za hřejivého pocitu
to když se kochám
časy budoucími

anebo těmi tonoucími
v časovém víru
záblesky ze kdysi

Ano za těch dnů
kdy byl jsem
usměvavým tlouštíkem

v kostkované košili hocha
nevkusných sandálech
nošených do rozpadnutí

plastová láhev
přeslazená voda sirupem
v poměru jedna ku jedné

chlebník khaki barvy

prahl jsem k břízám jít

v jejich milosrdném stínu
dávat mrakům pravá jména
nacházet sebe sama

přemítat o vyvolené
ktera by mě chtěla

o životě