Vzlínavá...

Sestupujíc do hlubin poznání
poznání pravdy o svém životě
měla zatnuté dlaně v malé pěsti
jakoby se držela provazu
co by jí měl vrátil
nebo se chtěla bránit
smutku
z pochopení pravdy
o samotě své duše
o nenaplněné touze
být chráněná
milovaná
bez předsudků
a podmínek posloužit, zavděčit se
byla sama
v chladu
co se snažil vtírat se na šiji poodkrytou dechu nočního bdění
a ani měsíc nepřišel na pomoc s odrazem světla
musela zůstat ve své temnotě
dokud se nepoznaly
neohmataly a nepřijaly
musely spolu zůstat
tak dlouho
dokud nesestoupila na samé dno srdce
aby v něm zažehla jiskru
která by vyhnala v plamen
tak jako rostlina svůj stvol vypudí
nad hrob svého semene co musí zemřít
aby pak po čase
nalezla znovu sílu
rozkvést...