Byly zde za dámy

Anotace: Jedno poetické odpoledne ve čtvrti plné panelových domů

Měla vzezření mladé dámy.

Na útlém zápěstí, v ponosu
kožené třmínky laciné kabelky.

Nebyla můj typ - štíhlá blonden

A přeci....

Její chodidla ladně klouzala po asfaltu chodníků
zhotoveného za husákovy éry
dlouhé nohy chtivě jímaly růžové kalhoty
uhrančivé byly pohledy kolemjdoucího despoty
a dalších lačných mužů,
během mžiku zmizela za mlčícími panelovými domy.

Za splašených minut pár
ještě když jsem přemítal
jaký má díky stavbě těla dar,
který odbržela od tvůrce,
zjevila se a vedle její levice
další vysoká samice
leč tentokrát černá.

Do havraní hřívy se nořil
v říjnu nečekaný jižní vítr
obě kráčely mi vstříc
postavy z učebnic
z módních blogů
vyhlížely stylově...

Netoužily po mně
zaujala je lavička kolem níž jsem kroužil.

Černá měla obuv s dlouhou nohavicí z třené hnědé usně
základna z korku na vysokém klíně

- také její klín byl vysoko,
nekonečně dlouhé nohy
tělo jako proutek
kdepak kypré baroko,
rozehrála ve mně tolik emocí
dost možná choutek
na něž jsem už pomalu zapomínal.

Její klín byl nedokonale halen pruhem hnědé látky.

Musím říci, že kozačky z třené kůže halily její dolní polovinu těla více
než to, co obepínalo její oblast pánevní.

Byly zde za dámy....

Musel jsem se sebrat.

Kdy našince potká takové nenadálé štěstí?
Jedna blonden, druhá s vlasem havraním,
dvě dívky šatem i doplňky za dámy...

Pochopil jsem jejich úmysl spočinout na lavičce
v opojně slunečném dni října
a jal se ustoupit do pozadí...

Usedly vedle pískoviště
na němž si již týdny nehrají děti.

Černá si hbitě přeložila stehno přes druhé
na zlomek času spatřil jsem
proužek bílé látky s drobnými kvítky.

Ach ty dívky!
a život je tolik krátký...

Byly zde za dámy....

Zhluboka vdechovala namodralý kouř
bílé cigarety, která byla delší nežli viržínko.

Ženy, co byly zde za dámy
v odpolední době
společně obě,
sáhly do napodobenin značkových kabelek.

Vše bylo dokonalé na první pohled
tedy proč neříci - navenek.

Ty dívky bez náznaku studu
vymanily z útrob psaníček
zelené nádoby z plechu.

RADEGAST

Lapal jsem po dechu ...

Prosím o potěchu

Ale koho?

V doznívajících paprscích slunce
prolévaly zlatavým mokem svá útlá hrdla!

Romantická osoba
trůnící uvnitř mého nitra
jimi okamžitě - zhrdla!