Návštěvnost
Úsměv
Úsměv
Anotace: vykouzli úsměv... na svět
…Jistě, ano, ve skutečnosti je tvé pravé já a tvoje nálada každému zcela ukradená, ať už se tváříš jakkoliv, ti, co tě budou chtít zranit, ublíží. Bylo by bláhové myslet, že je odradíš, ale stejně se usměj, třeba proto, ať mohou ti, kteří sdílí tvoji krev, předstírat sami za sebe.
Usměj se a předstírej obdiv jejich síly, ať jim je nepředhazován fakt jejich propastně velkých slabostí… copak nevidíš, jak je křeče jejich vlastních úsměvů udržují klidné?
Cožpak ti na nich nezáleží?
Jak se opovažuješ nadechnout k namítavým slovům? Jak se vůbec odvažuješ už jenom pokusit dýchat?!? Což chceš shodit svým dechem onen vratký a tolik podporovaný klamný domeček z karet?!
Co když bys roztrhla závoje mlhy šalmu, jimiž se vše kolem halí s takovou dokonalou jistotou?
To chceš, aby se celý svět kolem tebe zhroutil?
Ano, svět. A přestaň už poukazovat na to, jak ho ničíme, nebo dokonce na to, jak požírá naše vlastní nitra! Neničíme ho, jenom kultivujeme, čím víc je bez života, tím více je náš. Nepožírá nás, sami ho krmíme, abychom se tak mohli udržet blíže vrcholu!
Jak to myslíš, jakému vrcholu? Přece tomu… tomu, který je tam nahoře, za tím neprodýchnutelným smogem, za mlhou, parami a množstvím neproniknutelné tmy plné pomluv, předsudků, vůní krví propíraných peněz…
Hele, přestaň si pořád stěžovat na to, že na žádný vrchol nevěříš! A usměj se, copak jsem ti už neříkala, že se máš sakra usmívat?!
Komentáře (7)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskZpočátku jsem se bál, že to bude o sebelítosti - naštěstí hloupě, vždyť už bych Tě měl trošku znát ;-) Sice ten smutek nad nepochopením v rodině tam je stále přítomen mnohem víc, než by bylo nutno, ale přesmyklo se to naštěstí v něco, co to víc než bohatě svou hloubkou převažuje... :-)
P.S. Nevím jak u Tebe, ale na mně už od mala lidé často nepoznají, že se ve skutečnosti usmívám, a podezřívají mě ze smutku. Dívají se totiž na ústa, místo do očí... ;-)
31.10.2013 18:38:06 | Amonasr
:)
znáš mě;)
ale nebuj, já sice kňučím, ale bejt šťastná, taky bych nevěděla co s tím :P
takže ta hlubší myšlenka se povedla? to su ráda :)
... mimochodem, já to mám naopak, už jsem se právě naučila smát, i když se šťastně necítím (právě abych nezklamávala - jo, jsem pokritec :))... ale smích a úsměv jsou dvě různé věci, a úsměvy u mě... vypadají asi trochu divně :)
...ale já se to naučím :)
01.11.2013 00:08:36 | Anjesis
Ten název zněl tak hezky, myslel sem že se budu opravdu smát a ouha... Ale to nevadí, nesměj se na povel, protože to chtějí... Přijou jistě chvíle a koutky se roztáhnou jen tak, samy... A u mě máš jeden velkej úsměv, moc by Tě asi nepotěšil, ale proč to nezkusit...
Ps: Lze ho vybrat kdykoliv .-)
31.10.2013 16:05:43 | Madanik
:) budu na to myslet ;)
děkuji
ps: a za to, že to pozitivní nebylo se omlouvám
31.10.2013 16:42:02 | Anjesis
Ty se mi omlouváš ??? No to spíš mě je líto, že neumim pomoct víc než jen ... slovem, nebo úsměvem na dálku. Ale ten si zasloužíš, za lidskost, za to jak umíš cítit a prostě zasloužíš... Neomlouvej se a já děkuju .-)
31.10.2013 16:57:47 | Madanik