v bůdě i na dešti...

Anotace: šlapací...

chytám
poslední vlak
z devatenáctého století
a vystupuji
v bouřlivém roku 2123
bych se mohl usadit
v jednatřicátém červenci...

nejsem turista
chci se dostat pod kůži
zapracovat do morku kosti
se zvláštním vzkazem
u divokého rytmu srdce
v prudkém dešti
jelikož má náklonnost
k vám
je velmi hluboká
drahá Abenli

pořád však nemůžu přijít na to
proč jste požadovala dobrodruha
notabene hortátora z římské galéry
a tesaře pražců

zasmála se
jako když mrholí
jste tak roztomilý
s těmi svými stříbřitými záblesky
v ocelových čupřinách
z následků elektrického křesla
přeci na překvapující absurdity
a převratné inovace
příteli
které právě teď útočí
na vaše smysly

potřebuji vysadit
pár záhonů
impulzivních macešek
zpeřených orchidejí
a našpulených narcisů
opravit nástupiště
vycpat pohovku
a také strávit
malebný podvečer
s vidinou podzimní vláhy
házením podkovy
lehkým pitím
a grilovanými žebírky

inu jak se člověk začne
zabývat nemožným
může se stát všechno
zadívali jsme se nahoru
pár ohnivých koulí
vyletělo z rachejtle
jako hlinění holubi
a rozprskly se
ve vodní hvězdy
a jejich odlescích
křižovaly hladinu nebe
fosforeskující rybky