Před půlnocí v prosinci

Se sebou samým,
s vlastními přeludy,
za okny dehet.

Ledový vítr tiskne dlaně do okenních tabulí,
ve snaze ke mě proniknout,
vůbec není zřejmé, zda zítra vstanu,
že ochutnám ráno.

Mé oči putují po žlutých dunách záclony,
výstupy a sráz,
a já bych chtěl jen vrcholy
- ve všem!

Jsem tolik sám
za okny běsní mráz
souží vše živé
v čase tklivém...