Utopie...

bludní vulkaničtí rytíři
stojí neohroženě
na svých širokých nohách
vzpřímeně vzhlíží ke svým bohům
a čekají na den
kdy se vydají do světa
který si bude vážit jejich ticha

zrovna když jsem jej rozvažoval
přicházela
soudě podle oděvu
z jiných dimenzí
a lehce provedla rukou posunek
který zažehl oheň v mých očích
neodmítá hvězdy
skryté za mraky
černou pustinu
ani vznešenost moří

zdravím tě příteli
ty jistě víš
že informaci o čase nelze sdělit přímo
lze ji ale naklonit jako nábytek
aby prošla dveřmi

milá Frigg
máš tu zvláštní vlastnost
že se na tebe nedá zapomenout
a nakonec přivedeš k šílenství
neboť pro toho kdo tě spatřil
jsi stín květiny i květinou
trhlina v závoji i závojem

poťouchle se usmála
něco jsem ti přinesla
chceš to vidět?
vzápětí otevřela dlaň
nic jsem v ní neviděl
byla prázdná

pak jsem si uvědomil
že předtím ji měla sevřenou

můžeš si na to šáhnout

dotkl jsem se konečky prstů
ucítil teplo a uviděl třpyt
a v tu chvíli mi to došlo
čas možná oslabuje vzpomínky
ale zesiluje vliv

dřív jsem si tě vybavoval
zepředu nebo zezadu
teď tě vidím zároveň ...