Půle března

Ptačí zpěv...

Vítr si ve větvích pohrává
jako dívčí prsty na strunách kytary
v lidové škole umění.

Mám blažený pocit,
když sedím se sebou samým,
obklopen kmeny stromů
jako bych byl mezi svými,
byl sycen
kousky nebeské many,
v uších mi zní povznášející harmonie.

Orchestr hraje nad mou hlavou
přijímám okamžiky spojení s přírodou,
s uspokojením,
vědomím toho,
z čeho jsem vzešel
a kde mé ostatky jistojistě
spočinou.

Slunce sice ještě ostýchavě hledí z nebe výšin,
ale i to málo paprsků,
co mohu přijímat,
pro mě mnoho znamená...