Vysušené koryto řeky

Anotace: ....nejprve mít odvahu podívat se dovnitř....uvidět to pravé....nezdrhnout .....postavit se tomu z očí do očí.....důsledně ale láskyplně jednat.... odpustit a jiný jít dál.....

 

 Schoval ses za stéblo trávy

 tak titěrné,že mráz,

 který umrtvoval v ztichlé době

 ho svým stříbrem sklonil k zemi.

 Nebyl si nikdy dravý,

 možná si v sobě tušil přízrak němý,

 proto si se skrýval sám sobě,

 záměrně zamaloval portrét pravý.

 Kličkoval si ve smyčkách života,

 nevěděl

 jsi,kde povolit

 a kde zase utáhnout,

 sám nasadil sis zrezivěla pouta,

 srdce obklopilo mrazivé jíní,

 zapletl ses,však víš,tam s těmi,

 co ždímají kapky

 z toho nejsuššího místa,

 až je vody plný džbán,

 rozpraskaná žízeň je téměř jistá,

 ani doušek není přán,

 netušíš,co v ústraní se chystá,

 všude kolem je nekonečná poušť.

 Nasadil sis na psí oči klapky,

 aby si nepocítil čirou bezmoc,

 když ti prodávali poslední vyždímané kapky

 a s úsměvem tomu říkali pomoc.

 Život vyzývá tě ke kruhovému tanci,

 vyndej si ze srdce zatnuté drápky,

 nezadus zhluboka dýchající šanci.

 Deset,dvacet Ty,

 hra na schovávanou už skončila,

 pikola osiřela,

 všichni se našli.