Má smysl

Má smysl

Červnové ráno.

Skrz pootevřené okno
se do místnosti vkrádá chlad.

Je syrový
připomíná listopad.

Vyvolává vzpomínky
na jitra pod horskými úpatími,
blankytné nebe
pár týdnů od konce zimy.

Chladná křišťálová řeka
nabízí silné vjemy.

Kotníky v třeskuté
na hladkých kamenech,
tají se dech,
bije srdce,
hluboký nádech a výdech,
pak spočinout
na rozpálené opuce...

Pozorovat vznášející se závoj bílých par.

To, co mi v dětství rodiče vštěpovali
začínám chápat teprve nyní.

V životě má smysl život,
kypící, spjatý s přírodou
živelný, živoucí,
živočišný...
Autor kudlankaW, 24.06.2014
Přečteno 442x
Tipy 8
Poslední tipující: Pamína, básněnka, Amonasr, Jort, AndreaM, jitoush
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Príma, že jsi to ještě stihl pochopit... rodiče mívají většinou pravdu :-)

24.06.2014 13:52:37 | Pamína

Ano. Jsem tomu rád :)

Jen si to umět častěji připomenout, každodenně!

Jsem s pozdravem Pamíno a krásné odpoledne přeji :)

24.06.2014 14:24:27 | kudlankaW

Děkuji uctivě, i já přeji dobrého večera.

24.06.2014 20:12:06 | Pamína

:)

24.06.2014 21:28:19 | kudlankaW

kdepak , ty nejsi socha..ty budeš asi doubek

24.06.2014 11:45:59 | básněnka

Poslední dobou mě to také táhne víc do přírody, tam jsem se našla, je to pro mne jako očistná koupel, jen tak si brouzdat po lesích a lukách, vypustit starosti a nechat se unášet vůněmi, zvuky, volností...

24.06.2014 07:47:18 | AndreaM

...život má smysl....každý má v sobě ukrytý ten svůj předobraz,ten,
který patří jen jemu,ten,kterým je potřeba přijmout,rozvinout a žít.
Jen to je potřeba odkrýt,někdy to není jednoduché.V tom přijetí sebe,
toho svého je velké vyrovnání.A příroda,ty souvislosti všeho se vším,ty proudy z hloubi,to vše s nasloucháním jiskry v nás pomáhá objevit to naše..
Neuvědomujeme si,že vše je nadosah,jen se rozpomenout.Krásný den.Krásná
báseň,která ve mně vyvolala myšlenkový proud./úsměv/.Ji.
P.S.Jsem pořád učedník...

24.06.2014 07:17:10 | jitoush

Milá Ji.
Já tobě děkuJi. Za obohacení toho, co v sobě mnohdy popírám a nepochopitelně jdu proti sobě samému, proti podstatě. Poté brouzdám dny s nespokojeností, s břemenem sebe sama, spoutaného společenskými pravidly, výchovou, nutnosti sebekázně - plný bázně...

24.06.2014 07:22:10 | kudlankaW

....Milý Kristiáne,je dobře,že si to uvědomuješ,to uvědomění už
posouvá...právě ten strach,ten ochromuje a činí nás spoutanými....
Když člověk začne kromě hlavy poslouchat i své srdce,tak je na dobré
cestě.Já vím,jsou to jen slova,lehce se to řekne,těžší je to uskutečnit.
Ale příjmout sám sebe takový jaký jsem to je velká úleva,ta přirozenost
přitahuje dobrá řešení.Nechat to plynout v toku života a nebránit se.....
Tak přeji šťastné posuny k sobě a jiným a jdu se posunout k práci./smích/.
My melancholici se musíme snažit ještě o něco více,aby měl život trochu
tah na branku..../úsměv/.Ji.

24.06.2014 07:32:10 | jitoush

Naprostý souhlas milá Ji.

Díky že jsi..

24.06.2014 07:41:31 | kudlankaW

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí