říká se o ní...
říká se o ní...
Anotace: že je jelení krví...
šplhám na útes
slunce mizí
barvy se mění
ale stmívání nepospíchá
kolem vrcholků skal
se rozplývá polární záře
přichází západ
provádím obřad ohně
požehnání
nabízím oběť slov plamenům
a nechávám je shořet
a nechávám je být
náhle seděla vedle
se zkříženýma nohama
tyrkysovým chrastítkem
a borovou větví
hlávku opřenou o strom
vypadalo to že lenoší
a protahuje si záda
nabídla mi listí
pak vyskočila a rozeběhla se
ale čím rychleji jsem ji pronásledoval
tím rychleji běžela
když jsem ji konečně dostihl
a sevřel v náručí
proměnila se
v dívku s hedvábnými vlasy
zlatými náušnicemi
a zvednutými pažemi
blaženě delikátní
zážitek
diskrétní entity
navozující výjimečné potěšení
způsobem
jemuž ve skutečnosti
nikdo nerozumí
a přesto je v něm něco
čemu se říká chtění
Sorghum se usmála
nedáš si nášup?
Laskavče Ocasatý…
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk24.09.2014 13:25:50 střelkyně1
konečně ta tvoje osobitá vypravěčská poezie která mi tu tak chyběla,tu když člověk čte tak je napjatý od prvního slova až k poslednímu:-))tady se mohu jenom učit...
24.09.2014 11:14:23 uživatel smazán
No to je přece jasné. Jinak by nebyli tak rychlí. Každý jelen má v sobě taky dívku. Zjistíš to, když se mu z blízka podíváš do oka. Není v něm nic, co by se dalo chytit, jen vítr a síla panenské ženy, výkřik a struna napjatá ke skoku. Duha uprostřed temného lesa, tam na mýtině, kde roste kapradí, spadané listí pod vzrostlými buky a dubinami, a to jak jehličí píchá do nahých zad. Jen člověk mimo zvíře stává se nepřítelem této krásy. Jen člověk a jeho hlad, po trofejích. ZABIL BYS KRÁSNOU ŽENU, KDYŽ UTÍKÁ?
23.09.2014 19:51:30 Radhuza
nabízím oběť slov plamenům
a nechávám je shořet
a nechávám je být ... to je moc krásně řečeno
