říká se o ní...
říká se o ní...
Anotace: že je jelení krví...
šplhám na útes
slunce mizí
barvy se mění
ale stmívání nepospíchá
kolem vrcholků skal
se rozplývá polární záře
přichází západ
provádím obřad ohně
požehnání
nabízím oběť slov plamenům
a nechávám je shořet
a nechávám je být
náhle seděla vedle
se zkříženýma nohama
tyrkysovým chrastítkem
a borovou větví
hlávku opřenou o strom
vypadalo to že lenoší
a protahuje si záda
nabídla mi listí
pak vyskočila a rozeběhla se
ale čím rychleji jsem ji pronásledoval
tím rychleji běžela
když jsem ji konečně dostihl
a sevřel v náručí
proměnila se
v dívku s hedvábnými vlasy
zlatými náušnicemi
a zvednutými pažemi
blaženě delikátní
zážitek
diskrétní entity
navozující výjimečné potěšení
způsobem
jemuž ve skutečnosti
nikdo nerozumí
a přesto je v něm něco
čemu se říká chtění
Sorghum se usmála
nedáš si nášup?
Laskavče Ocasatý…
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
konečně ta tvoje osobitá vypravěčská poezie která mi tu tak chyběla,tu když člověk čte tak je napjatý od prvního slova až k poslednímu:-))tady se mohu jenom učit...
24.09.2014 13:25:50 | střelkyně1
No to je přece jasné. Jinak by nebyli tak rychlí. Každý jelen má v sobě taky dívku. Zjistíš to, když se mu z blízka podíváš do oka. Není v něm nic, co by se dalo chytit, jen vítr a síla panenské ženy, výkřik a struna napjatá ke skoku. Duha uprostřed temného lesa, tam na mýtině, kde roste kapradí, spadané listí pod vzrostlými buky a dubinami, a to jak jehličí píchá do nahých zad. Jen člověk mimo zvíře stává se nepřítelem této krásy. Jen člověk a jeho hlad, po trofejích. ZABIL BYS KRÁSNOU ŽENU, KDYŽ UTÍKÁ?
24.09.2014 11:14:23 | Tichá meluzína
nabízím oběť slov plamenům
a nechávám je shořet
a nechávám je být ... to je moc krásně řečeno
23.09.2014 19:51:30 | Radhuza
